Nahoru

Jak chtěla Česká spořitelna parazitovat na vyplácení sociálních dávek

Nečasova vláda v roce 2012 pod záminkou ušetřit na procesu vyplácení sociálních dávek rozhodla, že dávky budou vypláceny jen na účet u České spořitelny. Ve skutečnosti však nešlo o to ušetřit veřejné peníze, ale přihrát nové klienty spořitelně. Aby nebylo na první pohled jasné, že jde o ničemnost, byl projekt prezentován jako vydávání identifikačních průkazů s názvem sKarta pro osoby, kterým jsou vypláceny sociální dávky. Ke kartě však také náležel speciální bankovní účet, na který byly veškeré sociální dávky zasílány. Zasílání na účet u jiné banky nebylo akceptováno. I Kverulantova usedavá kritika vedla k tomu, že projekt byl v 17. září 2013 zrušen. Oceňte Kverulantovu práci na této kauze alespoň malým darem.

sKarta | ČTK /|Štěrba Martin

Zavedení sKaret

sKarty začala Česká spořitelna na základě pověření od Úřadu práce ČR vydávat v červenci 2012. Vydávání bylo prezentováno jako součást sociální reformy, prosazované tehdejším ministrem práce a sociálních věcí Jaromírem Drábkem z TOP 09. Připomeňme si, že Drábek byl na konci října 2012 donucen rezignovat na ministerskou funkci. Důvodem se stalo rozhodnutí soudu, který vzal do vazby pro podezření z korupce jeho prvního náměstka Vladimíra Šišku. Na Drábkovo místo nastoupila Ludmila Müllerová, opět z TOP 09.

Premiér Petr Nečas uvedl 16. listopadu v Praze novou ministryni práce a sociálních věcí Ludmilu Müllerovou do úřadu. Před ministerstvem ji přivítal odcházející ministr Jaromír Drábek | ČTK | Šimánek Vít

Kartu sociálních systémů zmiňoval zákon o sociálních službách (bez údaje o tom, kdo ji má vydávat), zákon o státní sociální podpoře, zákon o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, zákon o zaměstnanosti, zákon o pomoci v hmotné nouzi a § 28 zákona o přestupcích. Podobu a náležitosti karty upravovala vyhláška č. 424/2011 Sb.

Vyplácení rodičovského příspěvku

Po testovacím provozu, kdy bylo vydáno 5 tisíc karet v Rokycanech a 5 tisíc na Praze 2 v červenci 2021, byla spuštěna plošná distribuce karet, kterých bylo v období od srpna 2012 do konce roku vydáno přes 180 tisíc. Stát deklaroval, že cílem projektu je ušetřit na výplatě dávek. Místo složenkou měla většina výplat probíhat převodem na účet. A právě tady se ukázala skutečná povaha celého projektu. Jako prvním vydával stát, resp. Česká spořitelna sKarty matkám na rodičovské dovolené a nutil je zřizovat si účet u Spořitelny, a to i přesto, že naprostá většina z nich už dávno měla nějaký účet v bance, na který mateřskou dostávala. Tehdejší ministryně práce a sociálních věcí Ludmila Müllerová se nechala opakovaně veřejně slyšet, že kdo nebude mít účet u České spořitelny, nebude dostávat žádné peníze.

Prvním cílem Kverulanta bylo poskytnout návod ženám na rodičovské dovolené, jak se vyhnout sKartě. Dalším cílem bylo přimět vládu k revizi konceptu sKaret. Oba cíle byly splněny. Ba dokonce překročeny. Po usedavé, nejen Kverulantově kritice byl 17. září 2013 přijat zákon o zrušení sKaret. Pojďme se podívat, co konci sKaret předcházelo.

V civilizovaných zemích jsou zpravidla matky se svými malými dětmi doma, starají se o ně a ostatní jim ze svých daní finančně přispívají, aby tomu tak mohlo být. Jen málokdo asi bude proti tomuto systému něco namítat. V okamžiku, kdy se někdo snažil na tomto systému parazitovat, bylo třeba se proti tomu zásadně ohradit. I když těmito parazity byly ruku v ruce stát a jedna z největších bank v zemi.

Vyhrožování matkám

Nutit ženy na rodičovské dovolené, aby si rodičovský příspěvek nechávaly posílat na jiný než svůj účet, se může zdát absurdní, ale přesně to se dělo. Úřady práce dokonce matkám vyhrožovaly tím, že nedostanou žádné peníze, pokud si státem nadiktovaný účet odmítnou zřídit. Vše se nápadně podobalo trestnému činu útisku dle § 177. Tam se praví, že ten, kdo jiného nutí, zneužívaje jeho tísně nebo závislosti, aby něco konal, opominul nebo trpěl, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti. A to všechno se dělo pravděpodobně proto, aby Spořitelna získala nové klienty a od nich pak peníze.

Proti sKartám existovalo mnoho argumentů. Tohle je jeden z těch nejdůležitějších: Úřady práce do konce roku 2012 předaly lidem necelých 180 tisíc sKaret. Z toho celých 90 % lidí si přesto stále nechávalo přeposílat peníze z České spořitelny na svůj vlastní účet.

Kverulantův návod, jak se vyhnout sKartě

Všem rodičům, kteří se chtěli vyhnout používání sKaret pro výplatu rodičovského příspěvku, nabídl Kverulant.org možnost stáhnout si, vyplnit a odeslat tento dopis. Kverulant se při tvorbě dopisu opíral o analýzu svých právníků, která korespondovala s právním stanoviskem ombudsmana.

Dopis ministryni práce a sociálních věcí

Již zmíněné právní stanovisko ombudsmana odstartovalo rychlý sled událostí, který skončil zastavením projektu. V listopadu 2012 vystoupil na ČT24 zástupce ombudsmana a řekl, že pokud lidé sKartu nechtějí, nemají zákonnou povinnost si ji vyzvednout. Dávky jim budou nadále vypláceny stávajícím způsobem. Kdo si sKartu nevyzvedne, nemůže být ze zákona jakkoliv sankcionován. Kverulant toto prohlášení zveřejnil na svém Facebooku. Příspěvek tam vidělo více než 25 tisíc lidí a z diskuze pod příspěvkem jednoznačně vyplynulo, že mnozí úředníci vyhrožují klientům, že pokud si sKartu nevezmou, úřad jim již nepošle žádné peníze. Proto Kverulant vyzval dopisem ministryni sociálních věcí paní Müllerovou k tomu, aby jasně odmítla praxi při vydávání sKaret a informovala veřejnost o tom, že převzetí sKarty není povinné. Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) reagovalo zcela opačně, než Kverulant předpokládal. Ještě ten den odpoledne se na webu ministerstva objevila výhrůžka, že když si klient nevyzvedne sKartu, budou úředníci klienta aktivně vyhledávat, a pokud ho nenajdou, seberou mu dávky. Paní Müllerová pak svoje výhrůžky ještě ten večer pro jistotu zopakovala v živém vysílání Radiožurnálu:

Výhrůžky paní Müllerové rozladily veřejnost a donutily ministryni „dementovat“ svoje výroky. Učinila tak v dopise zaslaném Kverulantovi v listopadu 2012. V úvodu sice zopakovala krycí historku, že sKarta je jen průkazka, ale hned v další větě uvedla, že její používání jako platební karty je dobrovolné a v případě, že klient kartu odmítne převzít, o dávky nepřijde:

Anticena: Úřední slídil

Projekt sKaret také vynesl Ministerstvu práce a sociálních věcí první cenu Velkého bratra v kategorii Úřední slídil za rok 2012. V té době se zásahy do soukromí a pokusy o ně staly setrvalým pracovním postupem MPSV. Ačkoli se MPSV objevilo v nominacích hned za několik svých realizovaných či nerealizovaných projektů, tak jednoznačně nejproblematičtějším se jevil projekt sKarty. Důvodem je vedle skutečnosti, že existence karty s vývojem projektu ztratila v zásadě jakýkoli smysl, zejména fakt, že databázi osob, kterým má být sKarta vydána, jakož i další správa životního cyklu karty byla svěřena ze strany MPSV a v rozporu se zákonem soukromé bance – České spořitelně.

foto PETR TOPIČ | MAFRA

Stejného názoru na nakládání s osobními údaji občanů byl i Úřad na ochranu osobních údajů a udělil MPSV v lednu 2013 pokutu 10 miliónů korun.

Konec sKaret

Zájem a především odpor veřejnosti k počínání paní Müllerové udělal z povinných sKaret skutečný problém. Další pokračování sKaret se stalo neudržitelným, a tak skupina senátorů navrhla 25. října 2012 v senátu zákon o jejich zrušení. Senát návrh přijal a předložil sněmovně. Poslanecká sněmovna jej 8. srpna 2013, týden před svým plánovaným předčasným rozpuštěním, poměrem 84 hlasů ze 127 přítomných zákon přijala a 17. září 2013 jej podepsal prezident. A 1. října 2013 byl před budovou ministerstva práce a sociálních věcí uspořádán happening Smuteční rozloučení s sKartou.

Happening nazvaný Smuteční rozloučení s sKartou | 1. října 2013 | ČTK | Kamaryt Michal

Definitivní tečku za sKartou však přinesl až březen 2016. Tehdy se Česká spořitelna dohodla s ministerstvem práce a sociálních věcí, že nebude chtít po státu náhradu za předčasný konec sKaret. Banka původně chtěla po státu 203,8 milionu korun, protože sKarty pro výplatu sociálních dávek měla provozovat až do roku 2024. Kritizovaný projekt ale skončil už o deset let dřív. Svůj podíl na tom má i Kverulant.

Kolik nás stály sKarty?

Na poštovném a poplatcích sice stát prý ušetřil 38 milionů korun, ale výdaje bezprostředně související se zaváděním karet přesáhly 82,5 milionu korun. Dalších nejméně 5,24 milionu korun zaplatil stát za samotné zrušení projektu.

Pokud skutečným cílem party z TOP 09 na MPSV bylo skutečně ušetřit na procesu vyplácení sociálních dávek, existovalo velmi snadné řešení, jak toho dosáhnout. Zpoplatnit zasílání dávek složenkou a výplatu dávek v hotovosti všem, kteří pro neakceptování platby na účet nemají dobrý důvod. Takovým důvodem může být například invalidita či nedostupnost bankovních služeb.

Prosba o podporu

Pokud si i vy myslíte, že parazitovat na vyplácení rodičovského příspěvku nebylo správné, začněte Kverulanta podporovat jakkoliv malým, zato však pravidelným darem.