Nahoru

Komploty s kompy

Kverulant v roce 2013 zmapoval ceny nákupu počítačů a jejich programů ve státní správě, odhalil rekordní plýtvání a podal trestní oznámení. Jeden z těchto nákupů se natolik vymykal běžným tunelů v IT, že si zasloužil vlastní kauzu s názvem CRAB – největší tunel v dějinách českého IT. Cílem této KOMPLOTY S KOMPYbylo změnit praxi těchto úřadů. To se podařilo. V roce 2016 Kverulant zjistil, že průměrný roční náklad na jednoho uživatele ve státní správě klesl ze 76 tisíc korun na 23 tisíc. Kauza tak byla v květnu 2016 uložena do Kverulantova archivuOceňte Kverulantovo úsilí za lepší správu věcí veřejných

Kverulant se dotázal několika institucí státní a veřejné správy na náklady vynaložené v letech 2010, 2011 a 2012 na nákup počítačů, notebooků, serveru a softwaru do nich. U dvanácti institucí náklady porovnal. A nebylo to veselé čtení a ani snad jiné být nemohlo, když podle údajů NKÚ zadaly úřady v letech 2009–2012 bez výběrového řízení 77 % tendrů za 21 miliard Kč. Kverulanta nenapadá jiné vysvětlení, než že ve státní správě se kradlo ostošest. Jinak snad není možné dosáhnout za tři roky po sobě průměrné ceny ve výši 72 906 korun za IT pro jednoho uživatele za jeden rok. A nyní již k největším plýtvačům či spíše tunelářům:

Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM) dosáhl průměru nákladů na ICT na jednoho uživatele 70 259 korun za rok. Mohlo by se zdát, že to není zase tolik, když je průměr ve státní správě 72 906 korun, ale není to tak. Vysoký průměr totiž velmi ovlivňují velké instituce na prvních třech místech. Bez nich by tříletý průměr nákladů vycházel na jeden rok 15 286 korun. A za co utratil ÚZSVM za poslední tři roky skoro 360 milionů korun? Především za program s názvem Centrální registr administrativních budov (CRAB). Historie projektu CRAB se datuje od roku 2008, kdy byl schválen projektový záměr na zavedení centralizované evidence nemovitého majetku státu. Tedy jakási databáze všech administrativních budov vlastněných státem. Stát prý s touto databází ušetří velké peníze. Projekt si měl podle důvodové zprávy z března 2013 vyžádat „jen“ 225 milionů korun. Do konce roku 2012 utratil ÚZSVM za CRAB nejméně 132 milionů korun. Na sklonku roku 2012 však pro ÚZSVM uzavřela Státní tiskárna cenin (STC) smlouvu s IBM na dodávku „systémové integrace a aplikační podpory provozu ISMS CRAB“ ve výši 259 milionů korun. A 11. 9.  2013 následovalo uzavření dodatku číslo 2. této smlouvy. Tam už se STC zavazuje zaplatit IBM za CRAB do roku 2019 celkem 503 milionů korun.

Dodatek číslo 2. však nebyl dodatkem posledním a celková cena CRABu se před koncem roku 2014 vyšplhala na závratných 1,6 miliardy korun. A to je podle všeho největší tunel v dějinách českého IT a takový tunel si jistě zaslouží vlastní kauzu. I další náklady ÚZSVM na výpočetní techniku a SW jsou značně vysoké. Nelze než tušit tunel. Například cena za pronajatý HW od O2 (27 ks) za průměrně 1,2 milionu CZK / ks / rok se naprosto vymyká běžným cenám. A nikde není ani zmínka o tom, jak a kdy byl tento dodavatel vysoutěžen. U SW se cenově vymyká maintenance od Microsoftu. Konkrétně jde o Digitrade/Comparex za více než 7000 Kč / uživatel / rok. Ale rozhodnutí o výběru bylo již údajně skartováno. Ve srovnání se 7× nižší částkou za tradičně drahý maintenance Oracle je to krajně podezřelé.

Tady však podezření zdaleka nekončí. Když se Kverulant podle zákona dotázal ÚZSVM, kolik v minulých letech utratil za počítače a počítačové programy, chtěl ÚZSVM za tyto informace 60 tisíc korun. Kverulant dobře ví, že když instituce chce za informace nesmyslně vysokou částku, uhodil hřebíček na hlavičku. A tak za vydatného přispění kolegů z Nadačního fondu proti korupci peníze zaplatil.

Patrně není náhodou, že právě pražský magistrát se umisťuje ve všemožných soutěžích v plýtvání na čelních místech. V roce 2012 se stal absolutním vítězem v Kverulantově soutěži o nejdražší tisk ve veřejné správě. Pražský magistrát ročně za tisk utratí více než 45 milionů korun. Kdyby tiskl za průměrné ceny, zůstalo by každý rok v kase 17,5 milionů korun. Ale zpět k počítačům a jejich programům. Pražský magistrát vydá za nákup IT ročně průměrně přes 300 milionů korun. Jeden uživatel počítače stojí magistrát ročně 166 826 Kč. Kdyby nakupoval jako ostatní, kteří patrně průmyslově nekradou nebo alespoň nekradou tolik, nakupoval by za průměrnou cenu 15 286 korun na uživatele, ušetřil by Magistrát ročně 278 milionů korun. Ale aby Kverulant jen nedštil oheň a síru. Pravdou je, že Magistrát utratil v roce 2012 o polovinu méně než v předešlých dvou letech. Vyjádřeno v číslech: 2010: 362 milionů Kč, 2011: 375 milionů Kč a 2012: 182 milionů Kč. Na druhou stranu snížení nákladů na polovinu stále představuje roční průměr 97 965 Kč na jednoho uživatele. A kdo by si myslel, že Magistrát se pro úspory rozhodl jaksi sám, bude také zklamán. V lednu 2012 radní zrušili 7 veřejných zakázek odboru informatiky v souhrnu za více než 800 milionů korun. Tomuto rozhodnutí ovšem předcházel otevřený dopis od IT veřejnosti, který konkrétně jmenoval, co a jak je předraženo:

Více se o IT zakázkách na pražském magistrátu můžete dozvědět z diskuse mezi primátorem Hudečkem a ředitelem Kverulanta Razimou. Rozhovor byl vysílán v Českém rozhlase 6. 2. 2014:

Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) je dalším  favoritem soutěží ve vyhazování peněz. MMR dokáže za jednoho každého z necelých šesti set zaměstnanců utratit rok co rok rekordních 215 tisíc korun. I ten, kdo by snad MMR nefandil, patrně musí uznat, že za to si pomyslné první místo v nákladech na jednoho uživatele jistě zaslouží. A pokud by snad ještě někdo pochyboval o zaslouženém vítězství MMR, měla by ho přesvědčit vzrůstající tendence nákladů na IT. Posuďte sami: 2010: 31,3 milionů, 2011: 122,1 milionů, 2012: 207, 6 milionů korun. 

Přestože Kverulant věnoval vyhodnocení olympiády v plýtvání velkou pozornost a konzultoval s IT odborníky, měl by výsledky ověřit jiný nezávislý tým. Nejlépe tým s kulatým razítkem a pravomocemi orgánů činných v trestním řízení. Takový tým by se také měl posléze postarat o to, aby konkrétní soutěžící z konkrétních vítězných družstev dostali i svoji zaslouženou odměnu. Kverulant odeslal druhému týmu všechny svoje podklady.

Druhý tým se moc nepředvedl. Zanedlouho po tom, co byl ředitel Kverulanta Razima podat v celé věci vysvětlení, věc odložil. Když se ředitel Razima vrátil od policie, vyprávěl, jak se vyslýchající policistka por. Mgr. Ivana Bařinová ptala, jak se píše to „áj, bí, em“.

Tato kauza si kladla za cíl omezit prostor pro korupci a omezit plýtvání financované z našich kapes. To je také důvod, proč kauzu podpořil Nadační fond proti korupci. Podpořte i vy Kverulantovo úsilí finančním darem. Dar od nadačního fondu pokryl jen část nákladů na tuto kauzu. Navíc se Kverulantovi nepodařilo vysoudit z ÚSMV zpět šedesát tisíc, které si řekl za poskytnutí informací. I to je důvod, proč se stát Kverulantovým pravidelným dárcem. Staňte se naším pravidelným dárcem a věnujte nám každý měsíc 30 korun. Vaše koruna denně pomůže měnit věci k lepšímu. Kverulanta můžete podpořit i nakupováním na svých oblíbených e-shopech. Je to jednoduché, zabere vám to jen několik vteřin. A co je nejdůležitější, při nákupu nezaplatíte nic navíc.