RADNÍ ČTÚ V KONFLIKTU ZÁJMŮ
Jiří Peterka se stal v červnu 2015 členem rady Českého telekomunikačního úřadu, ale nepřestal být členem dozorčí rady konsorcia soukromých firem CZ.NIC. Působení v konsorciu se vzdal teprve, když Kverulant.org veřejně upozornil na jeho učebnicový a nezákonný konflikt zájmů. Přestože se to stalo už v roce 2015, tato kauza ještě úplně neskončila a pokračuje řadou, pro Kverulanta vítězných soudních sporů s Parlamentem. Jde o vydání dokladů, které mají dokazovat Peterkovu vinu. Oceňte Kverulantův boj proti papalášům porušujícím pravidla a začněte ho podporovat symbolickou částkou 100 Kč měsíčně.
Český telekomunikační úřad (ČTÚ) je organizace, která má na starosti mnohé záležitosti týkající se mobilních telefonů, operátorů, radiových a televizních frekvencí a mnoha oblastí IT. ČTÚ je jakýmsi státním dozorem nad telekomunikačním provozem od rozhlasu po drátě po rychlé mobilní sítě LTE. V ČTÚ jsou zaměstnány stovky lidí a tento úřad rozhoduje o miliardách. V čele stojí Rada ČTÚ a všichni její členové jsou ze zákona veřejnými funkcionáři.
Veřejný funkcionář je zpravidla osobou, která je námi, daňovými poplatníky, dosti slušně placena. Průměrný člen Rady ČTÚ od nás měsíčně dostává asi 90 000 hrubého. To je dost peněz, za které veřejnost očekává, že dotyčný bude kopat za nás, a nikoliv například za zájmy nějaké firmy, nebo dokonce konsorcia firem. Být v jakékoliv soukromé firmě má veřejný funkcionář dokonce výslovně zakázáno:
V červnu 2015 jmenovala vláda členem Rady ČTÚ Jiřího Peterku. V době jmenování byl pan Peterka členem dozorčí rady konsorcia firem CZ.NIC. Členy tohoto konsorcia, či chce-li laskavý čtenář, „zájmového sdružení právnických osob“, tehdy bylo celkem 115 firem a patrně jen menšina z nich nespadala do „jurisdikce“ ČTÚ. Naopak pro takovou Telefónicu O2 byl ČTÚ zřejmě tou nejdůležitější ze státních autorit vůbec. Konsorcium CZ.NIC je především správce české národní domény, tedy všech adres s příponou .cz. A správcování takové domény je docela výdělečný byznys. Navíc firma provozuje „vedlejší“ hospodářské činnosti, kterými jsou zpracování dat, služby databank, správa sítí nebo služby v oblasti administrativy. Firma CZ.NIC měla v letech 2013 a 2014 roční obrat kolem 200 milionů korun a její roční zisk se po zdanění pohyboval v desítkách milionů korun. Inu, to se pak panu Peterkovi nelze divit, že se mu z profitabilní firmy nechtělo.
Aby snad nedošlo k mýlce, že pan Peterka v CZ.NIC pracoval zadarmo: dle článku 37 stanov CZ.NIC přísluší členům dozorčí rady za výkon jejich funkce odměna. A kdyby to snad nestačilo, členové dozorčí rady mají nárok i na náhradu nákladů účelně vynaložených v souvislosti s výkonem funkce člena dozorčí rady. Pan Peterka si patrně myslel, že zákony v české kotlině mají přece dodržovat hlavně ti druzí, a proto se ani po půl roce působení v ČTÚ nevzdal funkce v CZ.NIC. Naproti tomu Kverulant byl a stále je přesvědčen, že zákony by měl dodržovat každý. Tím spíše, je-li dotyčný dokonce členem řídicího orgánu instituce, která má na dodržování zákonů v jedné oblasti veřejného života dohlížet. Kverulant koncem listopadu 2015 vyzval dopisem Vládu ČR, aby pana Peterku z funkce odvolala. Vláda postoupila Kverulantovu výzvu Ministerstvu průmyslu a obchodu. To však v lednu 2016 došlo k závěru, že pan Peterka odstoupil z funkce v CZ.NIC tak rychle, jak to bylo možné.
Kverulant o svých zjištěních vydal 30. listopadu 2015 tiskovou zprávu s názvem Kverulant.org odhalil další konflikt zájmů vysokého státního úředníka. Několik hodin po zveřejnění této zprávy se na facebookovém profilu ČTÚ objevil příspěvek, kopie údajného dopisu z 9. 6. 2015, ve kterém výkonný ředitel Ondřej Filip píše Jiřímu Peterkovi, že kolegium projednalo jeho rezignaci na post člena dozorčí rady CZ.NIC a ta končí k 9. 8. 2015.
Zákon o střetu zájmů uložil panu Peterkovi povinnost opustit CZ.NIC nejpozději do 30 dnů ode dne jmenování radním ČTÚ. Tuto povinnost pan Peterka nesplnil, přestože podle Kverulanta tuto možnost měl. Výše citovaný čl. 42.3. stanov CZ.NIC totiž končí větou: „Kolegium může na návrh odstupujícího člena orgánu schválit i jiný okamžik zániku funkce.“
V souvislosti s dopisem Ondřeje Filipa je podivná skutečnost, že v zápisu z valné hromady CZ.NIC konané od 15. do 29. 6. 2015 se o rezignaci pana Peterky, natož o volbě jeho nástupce, nepíše ani slovo. Pan Peterka byl také v den vydání Kverulantovy tiskové zprávy, tj. 30. 11. 2015, v obchodním rejstříku stále uveden jako člen dozorčí rady CZ.NIC a na internetových stránkách CZ.NIC dále figuroval v orgánech sdružení CZ.NIC, konkrétně v Kolegiu za komoru držitelů doménových jmen. Také skutečnost, že pod údajným dopisem je podepsán Ondřej Filip, který byl svého času v identickém konfliktu zájmů jako pan Peterka, vzbuzovala v Kverulantovi obavy, že celý „rezignační“ dopis byl vyroben dodatečně. Tomu také svědčila skutečnost, že pokud k rezignaci skutečně došlo, CZ.NIC nedodržel zákonnou třicetidenní lhůtu pro zápis změny do OR. K údajné rezignaci mělo dojít v srpnu 2015, přesto ještě na začátku prosince roku 2015 pan Peterka figuroval v CZ.NIC jako statutární orgán. Pan Peterka byl ze spolkového rejstříku vymazán teprve 8. prosince 2015, tedy čtyři měsíce po údajném zániku funkce člena dozorčí rady CZ.NIC a půl roku po jmenování členem rady ČTÚ.
Pozorný čtenář si jistě povšiml skutečnosti, že podle výše uvedeného výpisu měl CZ.NIC od 9. srpna pouze dvoučlennou dozorčí radu. To samozřejmě odporovalo zákonu, který si žádá nejméně tříčlennou dozorčí radu. Lze se domnívat, že pokud by pan Peterka skutečně opustil dozorčí radu CZ.NIC již počátkem srpna 2015, byl by na jeho místo už dávno zvolen někdo jiný. Podle výpisu z obchodního rejstříku však byla dozorčí rada CZ.NIC doplněna na zákonem požadované tři členy až 16. února 2016.
Podle Kverulanta pan Peterka nesplňoval od svého jmenování v červnu 2015 do rady ČTÚ zákonnou podmínku nezávislosti, a tudíž pobíral plat radního nezákonně. Proto Kverulant upozornil policii na jednání pana Peterky trestním oznámením. Policie trestní oznámení odložila a jejím hlavním argumentem bylo tvrzení, že pan Peterka na působení v CZ.NIC rezignoval tak rychle, jak to bylo možné. To měly dokazovat čtyři dokumenty, které měl Jiří Peterka zaslat dne 20. 6. 2015 mandátovému a imunitnímu výboru Poslanecké sněmovny. Tyto písemnosti měly informovat o úkonech směřujících k ukončení jeho činnosti v dozorčí radě předmětného konsorcia CZ.NIC Kverulant si tyto písemnosti vyžádal od Parlamentu dle zákona 106 o poskytování informací už v roce 2015, ale Parlament mu je odmítl poskytnout. Kverulant se s odmítnutím nesmířil a Poslaneckou sněmovnu zažaloval. Úspěšně. Koncem roku 2018 získal rozsudek prvoinstančního soudu, který zrušil rozhodnutí Sněmovny Kverulantovi žádné písemnosti neposkytnout a věc jí vrátil k novému vyřízení.
V odůvodnění rozsudku se píše, že rozhodnutí neposkytnout Kverulantovi informace „je dílem nezákonné, neboť ze strany žalované došlo k nesprávnému posouzení otázek, zda požadovaná informace spadá do působnosti povinného subjektu a zda je neveřejnost jednání mandátového a imunitního výboru důvodem pro odmítnutí požadované informace, a dílem nepřezkoumatelné, protože ze strany povinného subjektu nedošlo k řádnému posouzení, zda a v jakém rozsahu je požadovaná informace chráněna zákonem o ochraně osobních údajů“.
Poslanecká sněmovna přesto rozhodnutím z února 2019 opět odmítla Peterkovy dokumenty vydat. Kverulantovi opět nezbylo nic jiného než Parlament žalovat. A opět vyhrál. Dne 15. července 2020 Městský soud v Praze rozhodnutí Poslanecké sněmovny opět zrušil a vrátil jí věc k novému projednání. Věc tím však stále není vyřízena. Tvrdohlavý parlament se s prohrou nechtěl smířit a tak ve věci podal kasační stížnost. Kverulanta považoval použití tohoto mimořádného opravného prostředku za plýtvání veřejnými penězi a zaslal soudu své vyjádření. V říjnu 2020 mu Městský soud v Praze dal za pravdu. Konstatoval, že neposkytnutí informací odporovalo zákonu, nařídil Parlamentu se věcí znovu zabývat a přiznal Kverulantovi náhradu nákladů ve výši téměř 20 tisíc korun.
Poslanecká sněmovna přesto rozhodnutím z prosince 2020 opět odmítla Peterkovy dokumenty vydat. Kverulant si to nedovede vysvětlit jinak, než, že Peterka na působení v CZ.NIC nerezignoval v zákonné lhůtě nebo dokonce Sněmovně neposlal vůbec nic. Kverulantovi nezbylo nic jiného než na Parlament opět začít připravovat žalobu. Další Kverulantovo vítězství je téměř jisté.
Kverulant se konfliktem zájmů členů rady ČTÚ nezabývá poprvé. V jeho kauze Jak je důležité nemít Filipa šlo o to, že se Ondřej Filip stal v červenci 2013 členem rady Českého telekomunikačního úřadu, ačkoli zároveň nepřestal být výkonným ředitelem konsorcia soukromých firem. Ondřej Filip byl tak v učebnicovém konfliktu zájmů, a proto byl cílem Kverulanta jeho odchod z rady ČTÚ. Toho se Kverulantovi v září 2014 podařilo dosáhnout.
Další případ začal v lednu 2020, když vláda jmenovala předsedkyní ČTÚ Hanu Továrkovou. Ta tehdy byla také v přímo učebnicovém a nezákonném konflikt zájmů, protože podnikala v devíti firmách. Kverulant tehdy vyzval vládu k jejímu okamžitému odvolání ze všech funkcí. Na tomto místě je třeba konstatovat, že konflikty zájmů obou pánů dosti blednou v porovnání s chováním Hany Továrkové.
Kverulant zdvořile prosí o finanční podporu svého dalšího boje proti konfliktu zájmů vysokých státních úředníků. Věnujte nám každý měsíc 100 korun. I vaše tři koruny denně pomohou měnit věci k lepšímu. Podpořit Kverulanta můžete i jednorázovým darem. Čeká ho ještě mnoho práce a mnoho výdajů. Kverulanta můžete podpořit i nakupováním na svých oblíbených e-shopech. Je to jednoduché, zabere vám to jen několik vteřin. A co je nejdůležitější, při nákupu nezaplatíte nic navíc.
