Nahoru

Drahý biOOmyl

Výroba a podpora biopaliv je drahá, neefektivní a spalování bionafty škodí lidskému zdraví víc, než se původně myslelo. Proto je cílem Kverulanta zastavit toto škodlivé plýtvání. A společně s dalšími se mu to daří. V květnu 2015 se EU definitivně shodla, že omezí používání biopaliv ze zemědělských plodin v dopravě z původních 10 % na 7 %.  EU také donutila Českou republiku zrušit k 1. lednu 2016 nulovou spotřební daň na biopaliva. Čistá biopaliva tak začala být dražší než klasická, což vedlo prakticky k zastavení jejich prodeje. Jasně se tak ukazuje, že navzdory tomu, co nám mnozí politici před lety tvrdili, nejsou biopaliva ani po letech vývoje konkurenceschopná.

V posledních letech byla zpochybněna celá řada předpokladů, která stála u zavedení biopaliv. Za všechny uvádí Kverulant jen hypotézu globálního oteplování v důsledku produkce CO2 (Globální oteplování). Existují seriózní studie, které tvrdí, že posledních 500 000 let byla maxima a minima křivek koncentrace CO2 opožděná za extrémy teplot v rozmezí 300 až 600 let. Změna koncentrace CO2 byla vždy důsledkem změny teploty v jednotlivých cyklech. To znamená, že nejdřív stoupla teplota, a pak teprve koncentrace CO2 v atmosféře. Navíc však změny koncentrace CO2 a teploty neprobíhaly vždy podle schématu zvýšení teploty a po něm zvýšení atmosférické koncentrace CO2 nebo snížení teploty a po něm snížení koncentrace CO2. Více zde.

Informace o problematice takzvaného globálního oteplování naleznete na stránkách KLIMASKEPTIK.CZ. Mimo jiné se zde můžete dočíst, že alarmisté mystifikují veřejnost, když označují své odpůrce za „popírače oteplování“ či „popírače klimatických změn“. Klimaskeptici nepopírají, že se od 19. století oteplilo. Nepopírají ani klimatické změny. Klima se mění neustále už miliardy let a není na tom nic zvláštního. Média ale straší, že tak velké či tak rychlé oteplení tu nikdy nebylo. Nepropadejte panice. Není to pravda. Toto oteplení navíc není globální, v každém regionu je to jinak.

Zejména ekohujeři rozšířili názor, že existují jakési veřejné statky globálního charakteru. Nezpochybnitelné celoplanetární společné zájmy každého jednoho obyvatele Země, ba i všech zvířat. Zejména těch roztomilých, jako jsou lední medvědi. Cosi výsostně dobrého a fatálně důležitého, o co stojí usilovat za každou cenu. Mezi tyto veřejné statky patří přesvědčení o škodlivosti globálního oteplování a o užitečnosti snižování produkce CO2. Jakkoliv by mohlo být mírné trvalé oteplení pro českou kotlinu spíše přínosem, je skandální tento názor vůbec veřejně vyslovit. Že je k fotosyntéze třeba právě CO2, se považuje za sice pravdivé, ale krajně nevkusné.

Evropská unie si v roce 2003 stanovila, že v roce 2020 budou automobilová paliva obsahovat 10 % biosložky. Deklarovanými důvody pro toto opatření bylo snížení dovozu ropy do EU, tvorba nových pracovních míst a snížení emisí CO2. Žádného z těchto cílů nebylo, není a nejspíš ani nikdy dosaženo nebude. Dovoz ropy neklesá. Nová pracovní místa vytvořena nebyla. To dokazuje trvalý pokles počtu zaměstnanců v zemědělství. Podle údajů ČSÚ se počet zaměstnanců v odvětví zemědělství, lesnictví a rybářství v roce 2014 proti roku 2013 sice nezměnil a činil 97,7 tis. zaměstnanců, ale podíl zaměstnanců odvětví na celkovém počtu zaměstnanců mírně klesl o 0,02 p. b. na 2,60 %, a to v důsledku nárůstu počtu zaměstnanců v národním hospodářství celkem. Podíl zaměstnanců v samotném zemědělství (včetně myslivosti a souvisejících činností) rovněž poklesl, a to o 0,01 p. b. na 2,23 %.  Navíc ČR není schopna ani zajistit veškerou vlastní spotřebu biopaliv.

Nejen Česká republika nepokryje vlastní spotřebu biopaliv, a tak se biopaliva musí dovážet. Dovoz do zemí jako Nizozemsko, Belgie, Španělsko či Maďarsko stojí za nárůstem spotřeby palmového oleje z minulých let. Plenění indonéských pralesů sice přimělo české spotřebitele k nebývalé aktivitě, a ti tak hromadně bojkotují potraviny, které palmový olej obsahují, ale jeho spotřeba roste hlavně kvůli biopalivům. Poslední studii na toto téma zpracoval v roce 2013 Mezinárodní institut pro udržitelný rozvoj (IISD) se sídlem v Kanadě. Podle IISD vzrostla spotřeba palmového oleje v Evropě mezi lety 2006 až 2012 pro výrobu biopaliv o neuvěřitelných 365 procent.

A jak to dopadlo se snížením emisí CO2? Opět špatně. Při produkci biopaliv vzniká ještě více CO2 než při výrobě staré dobré nafty a benzínu. Zvýšení produkce CO2 při výrobě biopaliv je dokonce značné. Při výrobě paliva MEŘO z řepky olejky vzniká 5,3× víc toho ošklivého CO2 než při výrobě nafty. Srovnání výroby lihu (EtOH) a benzínu vyznívá jen o málo lépe. Produkce lihu ze pšenice vyprodukuje 5,1× více CO2 než výroba benzínu. Zdrojem těchto údajů je dílčí studie, kterou si nechalo vypracovat Ministerstvo životního prostředí. Extrakt studie je možné si prohlédnout zde. Čtenář by se neměl nechat mýlit. Studie nebyla vypracována, aby stát získal argumenty proti bruselským byrokratům. Opak je pravdou. Cílem studie bylo získat argumenty pro zavedení uhlíkové daně na vozidla a udělat radost Bruselu.

Kdo tankuje biopaliva a především bionaftu založenou na příměsi metylesteru řepkového oleje, zabíjí okolí. S takovým zjištěním přišli australští vědci, jejichž výzkum publikoval v roce 2014 australský magazín Science Network. Vědci zkoumali především vliv zplodin různých druhů nafty na dýchací systém člověka a hlavně na plíce. K testu použili klasickou čistou syntetickou naftu, dále pak naftu s 20% příměsí řepkového oleje a nakonec čistou bionaftu, tedy stoprocentní metylester řepkového oleje. První překvapivé výsledky vznikly už při samotném spalování tří různých druhů nafty. Simulace spalování měla navodit stav částečného zatížení dieselového motoru. Motor na bionaftu vykazoval mnohem větší emise oxidu uhelnatého, ale také démonizovaného oxidu uhličitého (bionafta tedy způsobuje globální oteplování!). Zvedly se i emise oxidu siřičitého a dusičitého. Nižší byla jen emise oxidu dusnatého. Nejhorších výsledků dosáhla čistá bionafta i při měření produkce pevných částic menších než jeden mikrometr, na druhém místě skončila dvacetiprocentní bionafta. Čistá syntetická nafta produkuje pevných částic nejméně. Mikroskopické pevné částice na sebe vážou především toxické látky, se kterými pak pronikají do dýchacích cest člověka a tudy do krevního oběhu. Jak na to reagovaly plíce člověka, respektive plicní buňky? Čím větší byl podíl bionafty ve spalovaném palivu, tím na tom byly buňky hůře. Odumíraly rychleji nebo začaly produkovat více interleukinů, což znamená, že vlastně reagují jako při počínajícím těžkém plicním zánětu.

Ani včelám biopaliva neprospívají. Chemickými postřiky a pesticidy bylo v roce 2014 postiženo 800 včelstev, zatímco v roce 2013 šlo pouze o 450 včelstev. Podle veterinární zprávy z oblasti ochrany zvířat za loňský rok jsou na vině nejčastěji postřiky řepkových polí.

Na frak soustavně dostává i teorie, že ropy je málo a bude brzo vyčerpána. Kdysi často citovaný Římský klub v roce 1972 ve zprávě Meze růstu varoval, že svět stojí před vyčerpáním přírodních zdrojů, především ropy, a to do roku 1992. Nic z toho se nestalo. Naopak, jsou objevována stále nová a nová velká naleziště, ale to nebrání ekohujerům, aby nás stále strašili pohádkou o brzkém vyčerpání ropy.

Dokonce i předpoklad, že ropa je fosilní palivo, pocházející ze zbytků dinosaurů, řas, stromů a jiných forem života z doby před 500 miliony lety, se ukazuje jako mylný. Naproti tomu jsou úspěšné experimenty, které ukazují, že ropné uhlovodíky stále vznikají za tlakových a teplotních podmínek, které panují v zemské kůře v hloubce kolem 200 kilometrů. Tam se ale ani mrtví dinosauři nijak dostat nemohli.

Usedavá kritika biopaliv nakonec vedla EU k revizi původních cílů v této oblasti. V květnu 2015 se EU definitivně shodla, že omezí používání biopaliv ze zemědělských plodin v dopravě z původních 10 % na 7 %. EU také donutila Českou republiku zrušit k 1. lednu 2016 nulovou spotřební daň na biopaliva. Zejména bionafta se tak stala dražší než normální nafta, a to vedlo k praktickému zastavení jejího prodeje.

Ústup Evropy o biopaliv první generace je dobrá zpráva, ale je třeba dávat pozor na zavedení kvót pro biopaliva takzvané druhé a třetí generace. Technologie produkce biopaliv druhé, a zejména třetí generace jsou teprve v plenkách, ale jisté je, že to bude technologie drahá. A pokud bude surovinou k jejich výrobě cíleně produkovaná biomasa, tedy nějaký druh rostlin nacházejících se na planetě Zemi, nejsou a nebudou cestou, kterou by se mělo lidstvo vydat. Je totiž zcela jisté, že jakékoli využití jakékoli biomasy k výrobě náplní do nádrží aut bude generovat přinejmenším stejné problémy, jako generují biopaliva první generace. Jediný rozdíl bude v tom, že místo pěstování řepky nebo cukrovky nebo jiných plodin primárně určených pro výživu obyvatel bude lidstvo zbavovat povrch planety jiného rostlinného porostu, a je zcela jedno, půjde-li o lesní porosty, kokosové palmy nebo – mořské či jiné řasy. Problém se prostě jenom přesune do jiných komodit, a možná bude ještě horší, než „jen“ lány řepky produkované k technickým účelům. Minimálně o dřevní hmotě lze na rozdíl od řepky či obilí říci, že tvoří pověstné „plíce planety“, a pokud se týká řas, tak to je zase pro změnu nezbytný počátek přírodního potravního řetězce.

Ale nyní zpět ke klasickým biopalivům. Ministerstvo životního prostředí tedy ví, že výroba biopaliv produkuje 5× víc CO2 oproti klasickým palivům. Jak to, že s tím ministerstvo jako hlavní hlídač produkce CO2 něco nedělá? Snadno. Stačí zavřít obě oči a použít malý trik. Řekne se, že spalování biopaliv v motorech aut neprodukuje žádný CO2, protože rostliny jej pohlcovaly v průběhu svého růstu. Pak se jen fosilním palivům přičte k tíži CO2, který vzniká při jízdě, a je to. Pak už to vyjde a biopaliva vyhrají. Co na tom, že zdravý rozum říká, že je to nesmysl, a leckdo, včetně Kverulanta to považuje za podvod? Veřejnost a voliči do takového detailu přeci nikdy nepůjdou.

Nezapočítat do celkové bilance CO2 by snad dávalo smysl, kdyby před pěstováním biopaliv na polích v naší zemi vůbec nic nerostlo. Kdyby to byly holé kusy země, kde nic nepohlcuje CO2. Kdyby pěstování biopaliv bylo spojeno s masivním přírůstkem zemědělské půdy. Že tomu tak nebylo a není, je naprosto zjevné. Absurdita celého „upraveného“ výpočtu produkce CO2 je ještě zřejmější, když uvážíme, že z jeho logiky vyplývá, že nejlepší by bylo nechat pole zarůst plevelem, který jistě radostně pohlcoval CO2. Z plevele bychom pak nevyráběli biopaliva a neprodukovali tak CO2. Uhlíková bilance by pak byla přímo ukázková. Dokonce záporná.

Je ještě jedna teoretická možnost, jak obhájit to, že do uhlíkové bilance biopaliv není nezapočítáno CO2, které vznikne jeho spálením. Kdyby spalování biopaliv produkovalo řádově méně CO2 než pálení klasického paliva. Tak tomu ale opravdu není. Dokonce lze tvrdit, že spalování biopaliv v motoru není žádná ekologická hitparáda. Ve srovnání s klasickými kapalnými palivy mají biopaliva nižší výhřevnost, a to znamená vyšší spotřebu. U dieselů o 8 %. Přidání etanolu do benzínu (BA) má u neupraveného motoru negativní vliv na emise oxidu uhelnatého (CO), oxidů dusíku (NOx) a na emise oxidu uhličitého (CO2). Emise nespálených uhlovodíků (HC) jsou závislé na poměru biosložky. Měření provedlo Centrum dopravního výzkumu na vozidle Škoda Fabia v městském provozu. Celá studie je k dispozici zde.

Kverulant není sám, kdo poukazuje na nesprávnost výpočtu úspory skleníkových plynů při výrobě biopaliv. V listopadu 2011 bylo zveřejněno stanovisko Vědeckého výboru Evropské agentury pro životní prostředí (EEA – European Environmental Agency) k výpočtům účinnosti bioenergie ve vztahu ke skleníkovým plynům. Výbor zásadně zpochybnil a zkritizoval výchozí předpoklad, že spalování biomasy je „uhlíkově neutrální“, protože se při něm uvolňuje do atmosféry pouze takový uhlík, který z ní byl dříve zachycen fotosyntetickými procesy při růstu rostlin. Výbor poukazuje na skutečnost, že využitím půdy pro pěstování energetických plodin nemůže být taková půda využita pro pěstování plodin pro jiné účely, při nichž by mohl být uhlík z atmosféry zachycován. Pokud se kvůli pěstování energetických plodin nahradí lesní porost jinou kulturou nebo zpomalí zalesňování, může to vést až ke zvýšení koncentrace CO2, protože ten by jinak mohl být zachycen v důsledku přírůstku lesní hmoty. Pokud se energetické plodiny pěstují místo potravinářských, může to vést buď k nedostatku potravin, nebo ke zvýšenému uvolňování CO2, pokud se kvůli pěstování potravinářských plodin změní využití půdy. Aby mohlo využití energie z biomasy přispět ke snížení koncentrace CO2, muselo by podle Výboru buď dojít k celkovému zvýšení růstu rostlin, aby byl dostatek plodin pro energetické účely při pokrytí ostatních potřeb lidstva, nebo by musela být energie získávána výhradně z odpadů, které by jinak tak jako tak uvolnily při rozkladu CO2 do atmosféry.

I u nás mají výrobci paliv od roku 2007 tyto složky povinně přimíchávat. Od 1. 6. 2010 je tento podíl zákonem stanoven na 4,1 % pro benzín a 6,0 % pro naftu. Benzín i nafta jsou kvůli nim jen dražší. V roce 2012 byl benzín v průměru dražší o necelých 10 haléřů, a nafta dokonce o 44 haléřů na litr. Průměrný motorista jezdící na naftu tak na údajné zachraňování ledních medvědů vydal v roce 2012 přibližně 500 Kč. Majitel benzínového motoru na tom byl lépe, zaplatil navíc průměrně jen 100 Kč a v roce 2012 bylo dokonce několik málo týdnů, kdy líh benzín nepatrně zlevňoval. Povinnost přimíchávat do klasických paliv biosložku trvala i v roce 2015. Do benzinu bylo přimícháváno 4,1 % lihu a do nafty 6 % biosložky, zpravidla metylesteru řepky olejky, známého jako MEŘO. Jeho cena činila v roce 2015 v průměru 17,46 Kč/l oproti 10,39 Kč/l za klasickou naftu, takže průměrný motorista jezdící na naftu byl v roce 2015 nucen vydat na údajné zpomalovaní klimatických změn 620 Kč. Zdražení s sebou neslo i povinné přimíchávání lihu do benzinu – zatímco litr čistého benzinu stál v průměru 10,58 Kč, litr lihu vyšel na 15,06 Kč. Majitele benzinového motoru tak stát donutil připlatit si v roce 2015 v průměru 270 korun. 

Celkem motoristé v roce 2015 vydali při tankování navíc částku 2,7 miliardy korun. V letech 2013 a 2014 to bylo přibližně 2,5 miliardy, v roce 2012 jen o něco méně, a to 2,4 miliardy korun. V roce 2011 to bylo 2,8 miliardy korun. Od roku 2011 do roku 2015 tak stát donutil motoristy sáhnout do kapes pro téměř 13 miliard korun navíc. K celkovému účtu za biopaliva je třeba ještě připočítat za každý rok průměrně 1,4 miliardy korun. Tolik totiž stát tratí na tom, že biopaliva jako E30 a E85 byla do konce roku 2015 z velké části osvobozena od spotřební daně. Proto stát v roce 2010 nevybral daně ve výši 153 milionů korun, ale v roce 2014 už to bylo rekordních 2,212 miliardy Kč namísto plánovaných 1,643 miliardy korun. V roce 2015 došlo konečně k malému poklesu daňového nevýběru, stát tehdy podpořil biopaliva částkou jen o něco málo větší než 2 miliardy korun. Stát od roku 2010 do konce roku 2015 podpořil biopaliva snížením daně téměř o 8,5 miliardy korun. 

Nejen Kverulant patrně nepochybuje, že stát si tuto ztrátu vykompenzoval na jiných daních. Za biopaliva tak platíme všichni, a nikoliv jen motoristé, kteří by si to podle ekologů možná zasloužili. Od roku 2010 do konce roku 2015 nás biopaliva stála celkem 22,569 miliardy korun. To odpovídá ročnímu průměru ve výši 3,761 miliardy korun. V roce 2014 to bylo rekordních 4,796 miliard korun. Rok 2015 přinesl jen malou změnu a za biopaliva jsme byli nuceni utratit 4, 691 miliard korun.  

Velká část této částky skončila ve společnosti PREOL z holdingu Agrofert ministra financí Andreje Babiše. Největší tuzemský výrobce biopaliv Preol  v roce 2014 vydělal 336 milionů korun, celý zisk v dividendě vyplatil mateřskému Agrofertu. Na splatné dani z příjmu právnických osob odvedl do státní kasy pouhých 382 tisíc. Tedy téměř tisíckrát méně, než kolik činila zmíněná dividenda. Jak je takový nepoměr možný? Firmě to umožnily velkorysé investiční pobídky, díky nimž mohla uplatnit obří slevu na dani. A nejen letos. Do roku 2019 by tak mohla získat více než 600 milionů korun.

A nedosti na tom. Skutečnost, že biopaliva jsou téměř osvobozena od spotřební daně, dává dobrou příležitost k daňovým podvodům. Tento model byl v devadesátých letech dobře popsán a bohatě vyzkoušen. Do dějin této země vešel pod jménem „LTO“ a stát přišel údajně na 100 miliard. A pokud se již tak pokřivený trh ještě zkombinuje s kartelovou dohodou výrobců biopaliv, je masivní okrádání řidičů a daňových poplatníků zaručeno. O tom, že se kartelové dohody realizují, svědčí skutečnost, že Evropská komise začala v prosinci roku 2015 oficiálně vyšetřovat podezření, že trojice výrobců biopaliv manipulovala s ukazateli cen etanolu s cílem zvýšit ceny tohoto biopaliva. 

Životní prostředí je totéž co prostředí k životu. Je třeba se do omrzení ptát, kolika lidem na světě a především v České republice biopaliva prospěla. Jak se zlepšil jejich a náš každodenní život a kolika naopak biopaliva uškodila. Vše nasvědčuje tomu, že biopaliva ve světě způsobila velké zdražení potravin a škodí i 6 milionům motoristů v ČR a s jistotou prospívá jen Andrejovi Babišovi, který je vyrábí. A proto si Babiš důrazným lobbováním v Poslanecké sněmovně zajistil zvýšení povinně přimíchávaného podílu bioložky v pohonných hmotách v roce 2010, krátce před parlamentními volbami. „Ano, lobboval jsem za biopaliva. Volal jsem třeba některým poslancům. Nebojím se říkat své názory nahlas,“ přiznal tehdy veřejně poté, co sněmovna přehlasovala prezidentovo veto. Nejen za tento čin si Andrej Babiš vysloužil místo na Kverulantově blacklistu.

S kverulantskou houževnatostí je třeba trvat na doložení skutečných důsledků a nákladů zavedení biopaliv a požadovat tomu odpovídající reakci. Je třeba vyhodnotit pětileté povinné přimíchávání biopaliv v ČR, a ukáže-li se jako naprosto nesmyslné, pak je třeba tento koncept opustit. Proto Kverulant již dlouho vyzývá odpovědná ministerstva i celou vládu, aby nechaly vypracovat komplexní studii na téma užitečnost biopaliv. Kverulant s týmem spolupracovníků již v roce 2012 formuloval otázky, na které by veřejnost měla znát odpovědi. Premiér, ministři průmyslu, životního prostředí a dopravy odpovídají, že žádnou studii nepotřebují, protože biopaliva nařídil Brusel, a tak se nedá nic dělat:

Typické výmluvy politiků, kteří nejsou schopni samostatných iniciativ a jen mlčky přijímají direktivy z EU a pak na ně žehrají. Většina opatření vzniká konsensuálně na úrovni ministerských rad, takže to například byl pan (tehdejší) ministr průmyslu a obchodu Martin Říman, který odsouhlasil diktát „úsporných“ žárovek, ačkoliv mohl uplatnit právo veta. Podobně jistě vznikala i direktiva o biopalivech.

Ještě v roce 2012 kromě ekohujerství, indolence a devótnosti nic nebránilo tomu, aby se Vláda ČR ujala iniciativy, která by znamenala nové projednání, případně změnu směrnic. V září se situace změnila. Evropská unie se nechala slyšet, že nejspíše omezí používání biopaliv založených na zemědělských plodinách. V EU se rozběhl proces, na jehož konci bylo v červnu 2014 snížení cíle pro rok 2020 z 10 % na 7 % v oblasti klasických biopaliv. Česká republika v tomto procesu nehrála prakticky žádnou roli. EU konečně přišla na to, že se obává, že tato paliva jsou méně šetrná k životnímu prostředí, než se předpokládalo, a že jejich podpora má negativní dopad na produkci a cenu potravin. Kverulant objednal a zaplatil vypracování studie s názvem LEGISLATIVNÍ RÁMEC A PRAXE V OBLASTI BIOPALIV V EU A USA. Kverulant také natočil o pěstování řepky film ŽLUTÁ NEMOC. Filmem provází publicista Marek Šálek, který společně s biologem RNDr. Radimem Špačkem uvádí ty nejdůležitější argumenty proti pěstování řepky ve velkém. Film byl natočen v květnu 2013 a má podtitul „V nejžlutější zemi světa se srnkám nedaří“. Možná si říkáte, co mají s problematikou biopaliv společného srnky? Patrně víc, než si asi myslíte. Podívejte se na náš film:

Snímek poukazuje zejména na to, že biopaliva vedou k emisím více skleníkových plynů než tradiční pohonné směsi a jsou jen drahým plýtváním. Film také tvrdí, že v důsledku pěstování řepky olejky ve velkém umírají v České republice každé jaro tisíce srnek. Řepka je pro ně první zelenou potravou, ale je pro ně jedovatá. Zejména poslední tvrzení vyvolalo odmítavou reakci zastánců biopaliv. Zastánci biopaliv přišli s názorem, že smrt srnčí zvěře není problémem zemědělců, ale myslivců, kteří by měli zvěři zabránit ve vstupu na soukromé pole s řepkou. Kverulant vyzval zastánce biopaliv k veřejné debatě na toto téma. Pozvání za občanské sdružení „Biopaliva frčí“ přijal jeho ředitel Jiří Trnka. Za Kverulanta přišel diskutovat ředitel Ing. Vojtěch Razima. Diskutující se věnovali nejen škodám na lesní zvěři, ale i dalším tématům souvisejícím s konceptem biopaliv v podmínkách České republiky.

V říjnu 2013 proběhly v ČR sněmovní volby. Po nich Andrej Babiš obsadil post ministra financí. Že se nejedná o kolosální konflikt zájmů, si patrně nemyslí ani redaktoři Babišových novin. Právě biopaliva jsou oblastí, na které panu Babišovi velmi záleží a kde je konflikt zájmů velmi zřejmý. A tak Babišovo ministerstvo připravilo pokračování daňového zvýhodnění vysokoprocentních a čistých biopaliv. To původně mělo skončit s koncem června 2015. Vláda v únoru odsouhlasila novelu zákona o spotřebních daních, jež toto zvýhodnění prodlužuje. Andrej Babiš za to čelil velké kritice a v hlavní politické debatě České televize na svoji obhajobu uvedl: „Moje firmy nedostávají žádné dotace za biopaliva. Nechť to každý slyší už konečně. Ani korunu! Výhoda je ve spotřební dani. To znamená, kdo má tu výhodu? České dráhy, přepravci, Dopravní podnik. ČSAD. Moje firmy s tím nemají nic společného jako výrobce biopaliv…“. Všechno je to pravda. Až na tu poslední větu. V ní se skrývá celá potíž zatím nejjasnějšího střetu zájmů ministra financí a majitele Agrofertu. Zákon z dílny Babišových úředníků a vlády, jejímž je Babiš vicepremiérem, prodlužuje podporu spotřeby biopaliv. Motivuje dopravce, aby je kupovali. A oni ji nakupují ročně za mnoho miliard. Úleva na spotřební dani dělá biopaliva mnohem dostupnějšími. Když však klesne cena benzínu a nafty pod 30 Kč za litr, jako se to stalo v roce 2015, vytlačují nízké ceny klasických paliv biopaliva. Ani daňová podpora nestačí zastavit pokles zájmu. Na podzim 2015 klesl meziroční prodej ‚biobenzinu‘ E85 o 27 procent. Distributoři navíc řeší, jak splnit přísnější normy na emise. Možností je přimíchávat do benzinu ještě víc bioethanolu. Na to však není vozový park v ČR připraven. To může prodražit benzín. Je naprosto evidentní, že bez zákonem nařízeného povinného odběru biopaliv a bez daňových úlev by spotřebitelé „od Babiše“ nenakupovali. Nenakupovali by zkrátka „od Babiše“. Neplatili by, jakkoli zprostředkovaně, jeho firmám. A to Babiš prodává biopaliva zhruba asi polovině všech jejich spotřebitelů.

Z předchozího Babišova vystoupení je zřejmé, že spor o biopaliva se redukoval na spor Babiše a Kalouska. Tento spor však více než seriózní debatu připomínal hádku Čuka s Gekem o to, kdo má horšího tatínka. Proto Kverulant.org pozval do debaty známého agrárního analytika Petra Havla:  

Na první pohled to tak možná nevypadá, ale to, že byl i ČR v tichosti opuštěn cíl 10 % pro rok 2020, je velký úspěch. Kverulant je hrdý na to, že i on přispěl svým hlasem k tomuto obratu, ale zdaleka ještě není vyhráno. Směrnice Evropského parlamentu a Rady o jakosti benzinu a motorové nafty pro dodavatele pohonných hmot i nadále určuje, že se do konce roku 2020 musí snížit emise oxidu uhličitého na jednotku energie pohonných hmot v dopravě o šest procent oproti hodnotě z roku 2010. Jednotlivé členské státy si dále mohly dobrovolně stanovit i průběžné cíle, úsporu 2 % do konce roku 2014 a 4 % do konce roku 2017. I ČR se k tomu zavázala na základě falešného ujišťování environmentalistických věrozvěstů, kteří nám dlouho tvrdili, že už brzo budou na trhu v dostatečném množství levná biopaliva vyšších generací, označovaná jako vyspělá biopaliva.

Pokud by ČR měla opravdu snížit emise CO2 o 4 % do konce roku 2017, stálo by to kolem jedné miliardy korun ročně navíc. Není pochyb, že by tyto náklady opět zaplatili především řidiči. A 6 % úspora do konce roku 2020 je prakticky nesplnitelná, a to nejen proto, že biopaliva II. a III. generace nejsou a téměř jistě ani nebudou k dispozici. Od začátku roku 2016 také rapidně klesly prodeje čistých a vysokoprocentních biopaliv, protože se jejich značné daňové zvýhodnění snížilo. Jejich cena se sice jen přiblížila skutečné a nedotované ceně, ale i to naprosto nestačilo, aby obstála v konkurenci běžných pohonných hmot, tak jak nám to ještě nedávno slibovala Kateřina Jacques a Martin Bursík. Ministerstvo životního prostředí proto v létě roku 2016 zvažovalo, že prodejci pohonných hmot budou moci zahrnout do skupiny nízkoemisních látek také stlačený zemní plyn (CNG) nebo zkapalněný ropný plyn (LPG). Vydávat zemní plyn a zkapalněný ropný plyn za nízkoemisní palivo bude vyžadovat opravdu velkou dávku pokrytectví. Ale v EU nám to nejspíš projde. Prý už se na to chystá nová směrnice.

Kverulant koncept biopaliv sice dál považuje za nesmyslný a dál bude usilovat o jeho opuštění, ale na druhou stranu chápe, že čeští výrobci již do technologií na výrobu biopaliv investovali miliardy. Tyto investice nelze ze dne na den jen tak odepsat, aniž by to přineslo ještě větší škody. Obrazně řečeno, biopalivům je třeba zajistit měkké přistání. Ale o tom, že biopaliva mají být radikálně utlumena, není pochyb. Pro laskavé čtenáře, kterým nepostačují výše uvedené argumenty, uvádí Kverulant další. S přibývajícím časovým odstupem se zpřesňují analýzy příčin prudkého zdražování potravin kolem roku 2008. Oproti cenové hladině v roce 2006 vzrostly ceny potravin a potravinových surovin v roce 2008 celosvětově v průměru o 75 %, přičemž ceny základních surovin (pšenice, rýže a kukuřice) vzrostly o závratných 126 %. Více o této problematice naleznete v AKTUALIZAČNÍ STUDII LEGISLATIVNÍHO RÁMCE A PRAKTICKÉHO VYUŽITÍ BIOPALIV, kterou Kverulant nechal v lednu 2014 vypracovat.

I Kverulant.org přispěl k tomu, že se již zastavil nárůst biosložky v naftě a benzinu. Oceňte Kverulantovo úsilí a vytrvalost a staňte se i Vy pravidelným Kverulantovým dárcem. Věnujte Kverulantovi každý měsíc 30 korun. Vaše koruna denně pomůže měnit věci k lepšímu. Podpořit Kverulanta můžete i jednorázovým darem. Podpořte Kverulanta, čeká ho ještě mnoho práce a mnoho výdajů. Protivníci disponují na rozdíl od Kverulanta značným rozpočtem.  Kverulanta můžete podpořit i nakupováním na svých oblíbených e-shopech. Je to jednoduché, zabere vám to jen několik vteřin. A co je nejdůležitější, při nákupu nezaplatíte nic navíc.