Nahoru

KVERULANTŮV BLACKLIST

V politice by měli být ti nejlepší z nás. Bohužel se zdá, že na politice není nic, co by do ní ty nejlepší z nás přitahovalo. Následující Kverulantův blacklist je toho důkazem. Cílem této kauzy je upozornit na politiky, kteří pro konkrétní důvody nezaslouží podporu veřejnosti. Oceňte Kverulantovu odvahu a podpořte ho alespoň malým darem.

Stát s námi občas nehraje fér. Kverulant.org se to již od svého založení v roce 2009 snaží změnit. Za tu dobu dokončil desítky kauz a dalším se stále věnuje. Většina těchto kauz má společného jmenovatele. Je jím politik, který před zájmem veřejným upřednostnil zájem svůj. Následující seznam je výčtem politiků, kteří figurovali nebo figurují v Kverulantových kauzách a kteří podle Kverulanta nejsou těmi nejlepšími z nás. Seznam je řazen od nejnovějších kauz k těm starším. Tato kauza vznikla ve spolupráci se serverem Naši politici, na kterém naleznete nezávislé životopisy všech významných českých politiků. 

Václav Chaloupek V květnu 2012 byla přijata novela zákona o pozemních komunikacích, která zakazuje nejnebezpečnější billboardy. Podle této novely by měly billboardy zmizet od dálnic a silnic I. třídy už 1. září 2017. 28. září 2017 přišel útok poslední. Skupina sedmnácti senátorů se kvůli zákazu billboardů u dálnic a silnic první třídy obrátila na Ústavní soud. Navrhuje zrušit část novely zákona o pozemních komunikacích, podle níž mají reklamní plochy do začátku září zmizet. Do čela skupiny senátorů se postavil senátor Václav Chaloupka. Kverulant nepochybuje o jeho korupční motivaci a zařadil jej za tento čin na svůj blacklist. Podrobnosti naleznete v Kverulantově kauze KONEC DÁLNIČNÍCH BILLBOARDŮ.  Václav Chaloupek se narodil 21. května 1949 a je původním povoláním učitel kreslení, přiznává spolupráci s StB. V roce 1997 natočil svůj první televizní seriál Tuláček. Je také členem hnutí Občané patrioti (OPAT). Od roku 2014 je zastupitelem města Plzně i městského obvodu Plzeň 3, od roku 2016 pak senátorem za obvod č. 7 – Plzeň-město a v roce 2016 krátce i zastupitelem Plzeňského kraje.

 

Petr Bendl V květnu 2012 byla přijata novela zákona o pozemních komunikacích, která zakazuje nejnebezpečnější billboardy. Podle této novely by měly billboardy zmizet od dálnic a silnic I. třídy už 1. září 2017. Na jaře roku 2017 se to poslanec Petr Bendl pokusil změnit. Sněmovnou nakonec koncem dubna 2017 neprošel. I díky Kverulantovi. Poslanec pozměňovací návrh přidal k novele zákona o pozemních komunikacích, která má za cíl zjednodušit vydávání řidičských průkazů. Bendl chtěl, aby o umístění billboardů na území obcí rozhodovaly samy obce a nikdo, tedy ani dopravně-správní orgány, by jim do toho neměl mluvit. Hodlal totiž vymezit území obce jen cedulemi označujícími jejich začátek a konec. Obce by je mohly volně přesouvat, a tak rozšiřovat oblast, kde by velkoformátové reklamy na svém území udržely. Někteří zákonodárci i Kverulant.org varovali, že se jedná pouze o tlak billboardové lobby. Podrobnosti naleznete v Kverulantově kauze KONEC DÁLNIČNÍCH BILLBOARDŮIng. Petr Bendl je poslanec PČR, zastupitel obce Bratronice, bývalý ministr zemědělství a bývalý hejtman Středočeského kraje (ODS). Po absolvování Vysoké školy strojní a textilní v Liberci nastoupil na OÚ v Kladně jako vedoucí oddělení referátu obrany. Později pracoval na MÚ v Kladně ve funkci vedoucího oddělení rozvoje města. Od roku 1991 je členem ODS. V letech 1994–1998 působil jako starosta Kladna. Mezi lety 1998–2001 a od roku 2010 byl a je poslancem PČR. V letech 1996–2002 byl členem představenstva společností PRaK, a.s. Od roku 2000 byl krajským zastupitelem a v letech 2000–2008 hejtmanem Středočeského kraje. V minulosti zastával post ministra dopravy ve vládě Mirka Topolánka, od roku 2011 pak byl do července 2013 ministrem zemědělství ve vládě Petra Nečase. Od roku 2010 je poslancem PČR. V komunálních volbách 2014 byl zvolen zastupitelem obce Bratronice. Petr Bendl je ženatý a má dvě děti.

Kateřina Valachová Pražský zastupitel Karel Březina byl v roce 2014 pravomocně odsouzen za spáchání podvodu v pražském dopravním podniku, kde jako předseda dozorčí rady neoprávněně pobíral odměny. Od  července 2016 se stal externím poradcem ministryně školství Kateřiny Valachové. Kverulant.org proti tomu jako jediný vytrvale a opakovaně protestoval a v květnu 2017 konečně dosáhl Březinova odchodu z ministerstva. Případ Karla Březiny byl velmi důležitý, politici zase sondovali, co si mohou dovolit. Pokud by se Březina na ministerstvu nakonec udržel, byla by to špatná zpráva pro veřejnost a dobrá zpráva pro všechny politické strany. Trvalá přítomnost odsouzeného zločince ve vrcholné pozici ve státní správě by znamenala, že si politici mohou opravdu hodně. Proto také proti jmenování Březiny nikdo z politiků nic nenamítal. To je do určité míry pochopitelné. Co však pochopitelné není, je skutečnost, že ze všech protikorupčních organizací proti Březinovi na MŠMT protestoval pouze Kverulant.org. Podrobnosti naleznete v Kverulantově kauze ODSOUZENÝ POLITIK KAREL BŘEZINA NA MINISTERSTVO NEPATŘÍ.  Kateřina Valachová je ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR, bývalá náměstkyně ministra ČR (nestr. za ČSSD). Absolventka magisterského a doktorandského oboru na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. V letech 2003–2012 pracovala u veřejného ochránce práv, nejprve rok jako vedoucí analytického oddělení, posléze vedla právní odbor. Deset let byla členkou Výboru Rady vlády pro lidská práva. Mezi roky 2006 a 2014 přednášela na MU v Brně. Do roku 2014 působila rok jako ředitelka Legislativního odboru Senátu PČR. Od roku 2014 byla náměstkyní ministra Jiřího Dienstbiera a ředitelkou sekce Legislativní rady vlády. Dne 17. června 2015 nahradila na postu ministra školství odvolaného Marcela Chládka. Kateřina Valachová je vdaná a má dvě děti. 

Pražský zastupitel Karel Březina byl v roce 2014 pravomocně odsouzen za spáchání podvodu v pražském dopravním podniku, kde jako předseda dozorčí rady neoprávněně pobíral odměny. Od  července 2016 se stal externím poradcem ministryně školství Kateřiny Valachové. Kverulant.org proti tomu jako jediný vytrvale a opakovaně protestoval a v květnu 2017 konečně dosáhl Březinova odchodu z ministerstva. Případ Karla Březiny byl velmi důležitý, politici zase sondovali, co si mohou dovolit. Pokud by se Březina na ministerstvu nakonec udržel, byla by to špatná zpráva pro veřejnost a dobrá zpráva pro všechny politické strany. Trvalá přítomnost odsouzeného zločince ve vrcholné pozici ve státní správě by znamenala, že si politici mohou opravdu hodně. Proto také proti jmenování Březiny nikdo z politiků nic nenamítal. To je do určité míry pochopitelné. Co však pochopitelné není, je skutečnost, že ze všech protikorupčních organizací proti Březinovi na MŠMT protestoval pouze Kverulant.org. Podrobnosti naleznete v Kverulantově kauze ODSOUZENÝ POLITIK KAREL BŘEZINA NA MINISTERSTVO NEPATŘÍ.  Karel Březina je zastupitel hl. m. Prahy (ČSSD) a bývalý radní, bývalý ministr bez portfeje. Vystudoval Vysokou školu ekonomickou, Národohospodářskou fakultu, kde získal titul Ing. Roku 1991 vstoupil do ČSSD, kde mj. vykonává funkci místopředsedy KVV ČSSD Praha. Mezi lety 1998–2002 působil jako vedoucí Úřadu vlády ČR ve vládě Ing. Miloše Zemana. V letech 2000–2002 v Zemanově vládě zastával pozici ministra bez portfeje. Figuroval a figuruje ve statutárních orgánech mnoha soukromých společností. Od roku 2006 je zastupitelem hl. m. Prahy, v roce 2010 se pak stal i 1. náměstkem primátora a radním s gescí pro oblasti dopravy a informatiky. Z funkce radního byl v roce 2011 odvolán. Karel Březina je rozvedený a má tři dcery.

Jaroslav Foldyna V květnu 2012 byla přijata novela zákona o pozemních komunikacích, která zakazuje nejnebezpečnější billboardy. Podle této novely by měly billboardy zmizet od dálnic a silnic I. třídy už 1. září 2017. V dubnu 2016 však poslanec Berkovec předložil návrh zákona, který má pomoci billboardové lobby. Podstatou jeho návrhu je značné rozšíření zastavěného území v okolí dálnic, rychlostních komunikací a silnic I. třídy. V zastavěném území totiž billboardy mohou zůstat i po 1. září 2017. Poslanec Foldyna chtěl uzákonit, aby toto území nebylo definováno zákonem jako určitý počet staveb, ale o jeho rozsahu mohly rozhodovat obce. S těmi, již bez vazby na zákonnou definici, by se mohli billboardáři dohodnout mnohem snáz a výrazně rozšířit území, ze kterého nebudou muset v září 2017 odstraňovat svoje poutače. Kverulant.org nemá pochybnosti o tom, že poslanec Foldyna prosazuje svůj názor za značné podpory billboardové lobby. Kverulant si nedovede vysvětlit aktivitu poslance Foldyny jinak než korupcí. Billboardáři totiž mají politikům co nabídnout. Kromě peněz je to také možnost bezplatné nebo zvýhodněné inzerce na billboardech po celé republice. Podrobnosti naleznete v Kverulantově kauze KONEC DÁLNIČNÍCH BILLBOARDŮ. Jaroslav Foldyna je poslanec PČR, zastupitel města Děčína, bývalý zastupitel Ústeckého kraje (ČSSD). Třináct let působil v různých funkcích u Československé labsko-oderské plavby. Před rokem 1989 byl kandidátem na členství v KSČ, v roce 1989 spoluzakládal ČSSD. V devadesátých letech působil jako podnikatel v několika společnostech. Mezi lety 1996 a 2000 byl asistentem poslance Vladimíra Laštůvky a senátora Egona T. Lánského. V roce 1999 byl zvolen do Zastupitelstva Ústeckého kraje, v němž zasedal do roku 2012. V roce 2000 absolvoval maturitní zkoušku a od roku 2006 studuje pravoslavnou teologii na Prešovské univerzitě. Od roku 2003 je členem Zastupitelstva statutárního města Děčína. V letech 2004–2006 působil jako poradce poslance Josefa Hojdara. Ve volbách v roce 2010 do Parlamentu ČR byl zvolen poslancem a o tři roky později mandát obhájil.

Stanislav Berkovec V sobotu 1. září 2012 začala platit novela o pozemních komunikacích, která mimo jiné nařídila odstranit do pěti let reklamní poutače v okolí dálnic, rychlostních komunikací a silnic I. třídy. Přijetí zákona je vyvrcholením kampaně hned tři neziskových organizací v čele s Kverulant.org. Kampaň trvala dva roky a zákonodárcům odešlo několik stovek mailů s výzvou, aby hlasovali pro zákaz billboardů. Zákon byl nakonec přijat a zakazuje velkou většinu reklamních zařízení u silnic vyšších tříd a do 1. září 2017 musí být odstraněna i všechna dříve povolená reklamní zařízení. V dubnu 2016 však poslanec Berkovec předložil do parlamentu návrh, který by tento termín prodloužil o pět let. Kverulant nemá pochybnosti o tom, že poslanec Berkovec prosazuje svůj názor za značné podpory billboardové lobby. Svědčí o tom důvodová zpráva, kterou k návrhu předložil. Prý nám hrozí arbitráže za zmařené investice billboardářů, ztráta pracovních míst a daňový výpadek ve výši 1,5 miliardy korun. Kverulant si to nedovede vysvětlit aktivitu poslance Berkovce jinak než korupcí. Arbitráže České republice nehrozí. Kdyby měli billboardáři šanci na úspěch, už by Českou republiku dávno žalovali. Jenže ČR nikomu investici do billboardů nezmařila. Pouze v roce 2012 řekla, že v roce 2017 u dálnic a silnic první třídy již billboardy nebudou. Billboardové firmy tedy s pětiletým předstihem věděly, že jejich nebezpečný byznys s řidičskou pozorností skončí. Navíc již dlouho před rokem 2012 nebylo možno získat povolení pro billboard na dobu delší než pět let. A ztráta čtyř tisíců pracovních míst „vylepovačů billboardů“ je naprosto vycucaná z prstu. Například firma BigBoard, zdaleka největší hráč na českém billboardovém trhu, měla podle účetní závěrky z roku 2014 pouhých 34 zaměstnanců. Stejně jako v roce 2013. Podobné je to s daňovým výpadkem ve výši 1,5 miliardy korun. Jde o absurdně vysoká a ničím nepodložená čísla. Podrobnosti naleznete v Kverulantově kauze KONEC DÁLNIČNÍCH BILLBOARDŮStanislav Berkovec je poslanec PČR, zastupitel královského města Slaný (nestr. za ANO 2011), moderátor, novinář. Vyučen knihtiskařem, po Střední průmyslové škole grafické v Praze absolvoval Fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy. Pracoval jako tiskař v tiskárně ve Slaném, poté jako výtvarník Okresního kulturního střediska Kladno. Později v Československém rozhlase a rádiích Evropa 2 a Frekvence 1. Od prvního vysílání spolupracuje s TV Nova. Od roku 1998 je nezávislým novinářem, jako moderátor zastupován agenturou. Od roku 1991 je aktivní v komunální politice, v současné době je zastupitelem královského města Slaný. V roce 2013 byl zvolen na kandidátce hnutí ANO 2011 poslancem Parlamentu ČR.

Svatopluk Němeček Kverulant.org v kauze ŠPINAVÉ PRÁDLO MINISTRA NĚMEČKA zmapoval ceny praní prádla ve více než čtyřiceti nemocnicích za roky 2012, 2013, 2014 a za první polovinu roku 2015. Odhalil, že nejdráže pere a kupuje prádlo Fakultní nemocnice Ostrava. A za tento předražený nákup byl odpovědný bývalý ředitel této nemocnice a současný ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček. Svatopluk Němeček je ministr zdravotnictví ČR, zastupitel Moravskoslezského kraje, bývalý zastupitel města Bohumín (ČSSD). Absolvoval Lékařskou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci a získal titul MBA studiem na B.I.B.S. v Brně. Politicky činný je již od roku 1994, kdy v komunálních volbách získal post zastupitele města Bohumín (za Stranu zelených), který čtyřikrát obhájil již za ČSSD. Od roku 2006 do roku 2010 byl i radním města. Od roku 2005 vedl devět let Fakultní nemocnici Ostrava. V roce 2012 se stal zastupitelem Moravskoslezského kraje a v dubnu 2013 vystřídal senátora Jana Žaloudíka na postu stínového ministra zdravotnictví. V lednu 2014 byl jmenován ministrem zdravotnictví ČR ve vládě Bohuslava Sobotky, načež rezignoval na post krajského zastupitele, ředitele nemocnice a několika dalších veřejných funkcí. Svatopluk Němeček je ženatý.

Andrej Babiš nebyl do Kverulantova blacklistu zařazen ani za lhaní kolem nákupu dluhopisů, ani za kauzu Čapí hnízdo, a dokonce ani za úkolování novinářů, i když by si to nepochybně zasloužil. Andrej Babiš získal Kverulantovu nominaci mnohem dříve, a to za kauzu DRAHÝ BIOOMYL, přesněji za prosazování podpory pro svůj byznys s biopalivy. Životní prostředí je totéž co prostředí k životu. Je třeba se do omrzení ptát, kolika lidem na světě a především v České republice biopaliva prospěla. Jak se zlepšil jejich a náš každodenní život a kolika naopak biopaliva uškodila. Vše nasvědčuje tomu, že biopaliva ve světě způsobila velké zdražení potravin a škodí i 6 milionům motoristů v ČR a s jistotou prospívá jen Andrejovi Babišovi, který je vyrábí. A proto si Babiš důrazným lobbováním v Poslanecké sněmovně zajistil zvýšení povinně přimíchávaného podílu bioložky v pohonných hmotách v roce 2010, krátce před parlamentními volbami. „Ano, lobboval jsem za biopaliva. Volal jsem třeba některým poslancům. Nebojím se říkat své názory nahlas,“ přiznal tehdy veřejně poté, co sněmovna přehlasovala prezidentovo veto. V říjnu 2013 proběhly v ČR další sněmovní volby. Po nich Andrej Babiš obsadil post ministra financí. Že se nejedná o kolosální konflikt zájmů, si patrně nemyslí ani redaktoři Babišových novin. Právě biopaliva jsou oblastí, na které panu Babišovi velmi záleží a kde je konflikt zájmů velmi zřejmý. A tak Babišovo ministerstvo připravilo pokračování daňového zvýhodnění vysokoprocentních a čistých biopaliv. To původně mělo skončit s koncem června 2015. Vláda v únoru 2015 odsouhlasila novelu zákona o spotřebních daních, jež toto zvýhodnění prodlužuje. Andrej Babiš za to čelil velké kritice a v hlavní politické debatě České televize na svoji obhajobu uvedl„Moje firmy nedostávají žádné dotace za biopaliva. Nechť to každý slyší už konečně. Ani korunu! Výhoda je ve spotřební dani. To znamená, kdo má tu výhodu? České dráhy, přepravci, Dopravní podnik. ČSAD. Moje firmy s tím nemají nic společného jako výrobce biopaliv…“. Všechno je to pravda. Až na tu poslední větu. V ní se skrývá celá potíž zatím nejjasnějšího střetu zájmů ministra financí a majitele Agrofertu. Zákon z dílny Babišových úředníků a vlády, jejímž je Babiš vicepremiérem, prodlužuje podporu spotřeby biopaliv. Motivuje dopravce, aby je kupovali. A oni je nakupují ročně za mnoho miliard. Úleva na spotřební dani dělá biopaliva mnohem dostupnějšími. Je naprosto evidentní, že bez zákonem nařízeného povinného odběru biopaliv a bez daňových úlev by spotřebitelé „od Babiše“ nenakupovali. Neplatili by, jakkoli zprostředkovaně, jeho firmám. A to Babiš prodává biopaliva zhruba asi polovině všech jejich spotřebitelů. Navíc je výroba a podpora biopaliv drahá, neefektivní a spalování bionafty škodí lidskému zdraví víc, než se původně myslelo. Andrej Babiš je 1. místopředseda vlády ČR, ministr financí ČR, poslanec PČR, předseda hnutí (ANO 2011), podnikatel. Absolvent Fakulty obchodní VŠE v Bratislavě. Od roku 1978 působil v PZO Chemapol Bratislava v obchodní skupině, kde se zabýval kontrolou dovážených surovin. Byl členem KSS. Od roku 1980 byl evidován jako spolupracovník StB, od roku 1982 byl veden ve spisech jako agent StB. A. Babiš vědomou spolupráci s StB odmítá a podal v této záležitosti žalobu na ochranu osobnosti. Mezi roky 1985 a 1991 zastupoval PZO Petrimex v Maroku. V letech 1991–1995 působil ve funkci ředitele obchodního oddělení 32 PZO Petrimex. Po vynuceném odchodu z Petrimexu začal podnikat v oblasti potravinářství a chemie. Byl členem řady statutárních orgánů společností, známý je především svým působením ve společnosti Agrofert. V listopadu 2011 založil občanské sdružení ANO 2011. V říjnu 2013 byl zvolen poslancem Parlamentu ČR, v lednu 2014 byl jmenován ministrem financí a místopředsedou vlády. 

Milan Wenzl Jako starosta Prahy 15 Milan Wenzl uzavřel v roce 2015 s developerem Ekospol smlouvu, kde se píše, že pokud jeho radnice opatří Ekospolu všechna stavební povolení, dostane za to dva a půl milionu korun. Kverulant.org to považuje za korupční jednání a na oba podal trestní oznámení. Státní zastupitelství však prodávání stavebních povolení za trestné nepovažuje, a proto Kverulantovi nezbylo než kauzu  KORUPCE NA RADNICI PRAHY 15 uložit do svého archivu. Milan Wenzl je starosta MČ Praha 15 (nestr. za ANO 2011), podnikatel. Od počátku 90. let podniká. Je majitelem a jednatelem společnosti MILANO CZ, s.r.o., do roku 2009 vlastnil také firmu MILANO EU, s.r.o., a do roku 2013 společnost FIRMA WENZL, s.r.o. Do volené zastupitelské funkce kandidoval za ODS již v roce 2002. V roce 2014 byl jako nestraník za hnutí ANO 2011 zvolen do Zastupitelstva MČ Praha 15 a následně se stal starostou městské části.

 

Ludmila Müllerová V kauze SKARTU? RADĚJI NE! bylo cílem Kverulanta poskytnout návod ženám na rodičovské dovolené, jak se vyhnout sKartě. Dalším cílem bylo přimět vládu k revizi konceptu sKaret. Oba cíle byly splněny, ba dokonce překročeny. V květnu 2013 vláda projekt sKarty ukončila, a tak byla tato kauza uložena do archivu. Mnozí úředníci MPSV v roce 2012 vyhrožovali klientům, že pokud si sKartu nevezmou, úřad jim již nepošle žádné peníze. Proto Kverulant vyzval dopisem ministryni MPSV paní Müllerovou k tomu, aby jasně odmítla praxi při vydávání sKaret a informovala veřejnost o tom, že převzetí sKarty není povinné. MPSV reagovalo zcela opačně, než Kverulant předpokládal. Ještě ten den odpoledne se na webu ministerstva objevila výhrůžka, že když si klient nevyzvedne sKartu, budou úředníci klienta aktivně vyhledávat, a pokud ho nenajdou, seberou mu dávky. Paní Müllerová pak svoje výhružky ještě ten večer pro jistotu zopakovala v živém vysílání RadiožurnáluLudmila Müllerová je bývalá ministryně práce a sociálních věcí ČR, bývalá senátorka PČR a místostarostka městyse Dolní Čermná (TOP 09, dříve KDU-ČSL). Absolvovala Vysokou školu zemědělskou v Brně. Po studiích pracovala na administrativně-ekonomických pozicích v zemědělství a papírenství. Od počátku 90. let podniká v oblasti ekonomického a účetního poradenství. Mezi lety 1994 a 2003 figurovala ve statutárních orgánech firem Agentura RACIO, Bruntál – Meritum i akciové společnosti TEPLO BRUNTÁL. V letech 1998–2002 byla „lidoveckou“ poslankyní PČR. Další dva roky zastávala funkci náměstkyně na Ministerstvu práce a sociálních věcí, kde zodpovídala za oblast sociální a rodinné politiky. V roce 2004 byla zvolena do Senátu PČR a soustředila se na problematiku rozvoje venkova, veřejné správy a životního prostředí. V letech 2006–2010 byla místostarostkou městyse Dolní Čermná. V červnu 2009 přestoupila z lidové strany do nově založené TOP 09. Ve volbách do Senátu v roce 2010 neobhájila svůj mandát senátorky. Dne 16. listopadu 2012 byla jmenována ministryní práce a sociálních věcí, jíž byla do 10. července 2013. Ludmila Müllerová je vdaná a má dvě děti.

Veronika Vrecionová. V kauze KONEC DÁLNIČNÍCH BILLBOARDŮ je Kverulantovým cílem prosadit zákaz billboardů zákonem. V květnu 2012 byla přijata novela zákona o pozemních komunikacích, která zakazuje nejnebezpečnější billboardy. Podle této novely by billboardy počínaje 1. září 2017 měly zmizet od dálnic a silnic I. třídy. Zákon však mohl odstranit i reklamní poutače ze silnic II. a III. třídy. To se však nestalo, protože senátorka Vrecionová prosadila v roce 2012 změkčující pozměňovací návrh, a to zachovat billboardy u místních komunikací a silnic II. a III. třídy. Sněmovnou schválený zákon by podle ní totiž znamenal do pěti let likvidaci 90 procent billboardů s dvoumiliardovým výpadkem pro státní rozpočet. Znamenal by prý i výpadky pro rozpočty obcí a krajů. Senát zákon vrátil zpět Sněmovně. Kverulant nemá pochybnosti o tom, že senátorka Vrecionová prosadila svůj názor za značné podpory lobbistů. Kverulantovi je krajně podezřelé, že naprosto neznámá senátorka, která se dopravou nikdy nezbývala, měla najednou tak vážný zájem o záchranu billboardů. Kverulant si to nedovede vysvětlit jinak než korupcí. Veronika Vrecionová je senátorka PČR, zastupitelka obce Přezletice, bývalá starostka (ODS). Absolvovala Obchodní fakultu VŠE v Praze a poté pracovala tři roky v Kanceláři prezidenta republiky Václava Havla. V období let 1993–2006 byla jednatelkou nebo společnicí firem Na břehu, spol. s r.o., P-Partner, s.r.o., a DS, s.r.o. Od roku 1996 řídila dva roky sekretariát Nadace Forum 2000. V letech 2004 a 2006 se účastnila na senátních kampaních ODS pro Jiřího Oberlfazera a Alexandra Vondru. Roku 2005 vstoupila do ODS, za niž byla v letech 2006 a 2010 zvolena starostkou obce Přezletice. V roce 2010 zvítězila ve volbách do Senátu PČR v obvodu č. 28 – Mělník. Veronika Vrecionová je vdaná a má dvě děti. 

Pavel Klega uzavřel v roce 2008 za Prahu smlouvu se společností JCDecaux. Podle této smlouvy má v Praze vyrůst dalších 250 billboardů.  Kverulant již od roku 2009 usiloval v kauze PRAHA, MĚSTO BILLBOARDŮ o zrušení této nemravné a pro Prahu nevýhodné smlouvy. Bohužel nebyl úspěšný. Pavel Klega je zastupitel MČ Prahy 15, bývalý starosta MČ a zastupitel hl. m. Prahy (ODS). Vystudoval elektrotechniku a ekonomii veřejné správy. Do roku 2002 působil jako manažer v oborech informačních a komunikačních technologií, elektrotechniky a investiční činnosti ve výstavbě. V roce 1992 vstoupil do ODS, v níž působil jako předseda OS na Praze 15 či místopředseda RS Praha. Roku 1998 úspěšně kandidoval do Zastupitelstva MČ Prahy 15, v roce 2010 se stal starostou, jímž byl po jedno volební období. Od roku 2002 byl dvanáct let zastupitelem hl. m. Prahy, v letech 2002–2010 zde vykonával funkci radního, resp. mezi roky 2006–2010 funkci náměstka primátora s působností v oblastech správy městského majetku, hospodářské politiky a infrastruktury města. V Zastupitelstvu se nadále věnoval také územnímu rozvoji města. V minulosti byl členem statutárních orgánů několika pražských firem. Pavel Klega je podruhé ženatý a má dvě dospělé děti. 

Stanislav Huml. V kauze KONEC DÁLNIČNÍCH BILLBOARDŮ je Kverulantovým cílem prosadit zákaz billboardů zákonem. V květnu 2012 byla přijata novela zákona o pozemních komunikacích, která zakazuje nejnebezpečnější billboardy. Podle této novely by billboardy počínaje 1. září 2017 měly zmizet od dálnic a silnic I. třídy. Zákon však málem nebyl přijat. Když vládní návrh zákona zamířil v roce 2012 do poslanecké sněmovny, dřívější bojovník proti billboardům poslanec Huml předložil pozměňovací návrh, že pokud byly billboardy již v minulosti povoleny, nový zákon by se jich neměl týkat. O pravděpodobné motivaci pana Humla si jistě každý udělá názor sám. Stanislav Huml je poslanec PČR, zastupitel města Brandýs nad Labem – Stará Boleslav (ČSSD), dopravní expert. Vysokoškolsky vzdělán. V letech 1977–2005 pracoval u policie. Vystudoval práva na Policejní akademii ČR v Praze. Svou kariéru u policie zakončil ve funkci ředitele středočeské dopravní policie v hodnosti podplukovníka. Po svém odchodu působil jako dopravní expert. Spolupracoval mimo jiné na dopravním zpravodajství pořadu Snídaně s Novou. V roce 2010 byl díky preferenčním hlasům zvolen jako bezpartijní na kandidátce VV do Parlamentu ČR a do Zastupitelstva města Brandýs nad Labem – Stará Boleslav. O dva roky později vstoupil do ČSSD. Stanislav Huml je ženatý a má pět dětí.

Aleksandra Udženija je jako někdejší pražská radní pro majetek zodpovědná za demolici národní památky, zimní stadion na Štvanici. A nešlo jen o jakési pasivní svolení ke zbourání, ale o aktivní snahu stadion zlikvidovat. Více v kauze ŠTVANICE NA ŠTVANICIAleksandra Udženija je zastupitelkou hl. m. Prahy, 1. místopředsedkyní strany, místostarostkou MČ Praha 2 (ODS). Vystudovala Obchodní akademii Heroldovy sady v Praze a poté ukončila bakalářské studium marketingu a managementu na Anglo-American College. Od roku 1998 je členkou představenstva AGENS PLUS, a. s. V roce 2003 vstoupila do ODS, od roku 2005 předsedá OS Praha 2. V roce 2006 byla zvolena radní MČ Praha 2 a do Zastupitelstva MČ byla zvolena i v roce 2010. Téhož roku se stala i členkou a radní Zastupitelstva hl. m. Prahy. Od roku 2007 je místopředsedkyní představenstva firmy R.G.S., a.s. Dne 23. května 2013 byla z postu pražské radní odvolána. Je vdaná a má dvě děti.

 

Zdeněk Jirásek V kauze PRIMÁTORŮV PENĚŽNÍ OBCHVAT bylo cílem Kverulanta zrušit nesmyslné a zmanipulované výběrové řízení na obchvat Opavy, na kterém se podílel i tehdejší primátor Zdeněk Jirásek. To se nepodařilo. Druhým cílem bylo dosáhnout trestního postihu hlavních aktérů. Ani to se nepodařilo. Proto byla v červnu 2013 kauza uložena do Kverulantova archivu. Zdeněk Jirásek je bývalý primátor města Opavy a krajský radní (ČSSD), historik. Absolvoval Filozofickou fakultu UP v Olomouci a následně získal titul CSc. na KH ČSAV Praha. Od roku 1985 podnikl přes 60 zahraničních studijních pobytů v zemích po celém světě. V letech 1986–1992 působil jako vědecký tajemník SÚ ČSAV Opava. V letech 1987–1989 byl členem KSČ. Od roku 1992 pracoval na Slezské univerzitě v Opavě, nejprve jako tajemník Ústavu historie a muzeologie, posléze byl proděkanem, děkanem i rektorem FPF SU. Od roku 2007 je členem ČSSD. Za ni byl roku 2008 zvolen členem Zastupitelstva Moravskoslezského kraje a posléze se stal krajským radním. V dalším volebním období již nekandidoval. V letech 2010–2014 byl primátorem města Opavy.

Radek John Problém zneužívání poslaneckých náhrad natolik rezonoval českou veřejností, že na něj vsadila strana Věci veřejné. Do parlamentních voleb v roce 2010 šla se slibem, že budou poslanecké náhrady vracet. Předseda strany Radek John tehdy dokonce sliboval, že bude v parlamentu hledat to správné okénko, kam by mohl poslanecké náhrady vrátit. John však nikdy žádné okénko nehledal, žádné peníze nevrátil a podvedl tak voliče. Kverulant na něj proto podal trestní oznámení. Více o tom naleznete v kauze POSLANECKÉ NÁHRADY VĚCÍ VEŘEJNÝCH. Radek John je zastupitel MČ Prahy 5, bývalý místopředseda vlády ČR, bývalý ministr vnitra a poslanec PČR (VV), bývalý předseda strany, novinář. Po absolvování studia scenáristiky a dramaturgie na pražské FAMU zahájil novinářskou kariéru jako redaktor časopisu Mladý svět, kde pracoval až do roku 1993. V 80. letech působil rovněž jako scenárista ve Filmovém studiu Barrandov. Od roku 1991 podnikal v oblasti obchodu, marketingu a mediálního poradenství. V roce 1993 nastoupil do nově založené soukromé televize Nova, kde pracoval jako redaktor a posléze šéfredaktor publicistiky a vedoucí publicistického pořadu „Na vlastní oči“. V letech 2002–2009 působil ve funkci předsedy představenstva mediální společnosti ORA PRINT, a.s. Roku 2009 ukončil v souvislosti se svými podnikatelskými aktivitami spolupráci s TV NOVA. Ve stejném roce se stal předsedou politické strany Věci veřejné, jímž byl do roku 2013. Ve volbách v roce 2010 do Parlamentu ČR byl zvolen poslancem a stal se ministrem vnitra a místopředsedou vlády ČR. V témže roce úspěšně kandidoval do Zastupitelstva MČ Prahy 5. Následujícího roku byl z funkce ministra odvolán a rezignoval na post místopředsedy vlády.

Pavel Blažek selhal jako zástupce státu v kauze Diag Human. Navíc lhal a podváděl. Proto bylo cílem publicisty Jana Urbana a Kverulanta odstoupení Pavla Blažka z pozice ministra spravedlnosti. Pád celé vlády v létě 2013 a následný volební debakl ODS ukončily působení Pavla Blažka v exekutivě za Kverulanta. A tak byla tato kauza s názvem WANTED DON PABLO uložena do Kverulantova archivu. Pavel Blažek je poslanec PČR, bývalý zastupitel Brna a MČ Brno-střed, bývalý místopředseda strany, bývalý ministr spravedlnosti (ODS), advokát. Absolvoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně a poté zde působil deset let jako odborný asistent na Katedře správního práva. Od roku 1996 působí jako advokát. V roce 1998 vstoupil do ODS, kde osm let předsedal OS Brno-město a od června 2010 byl čtyři roky místopředsedou strany. Od roku 1998 zasedal po čtyři volební období v Zastupitelstvu MČ Brno-střed. Od konce 90. let byl členem statutárních orgánů mnoha společností. V roce 2002 byl zvolen radním města Brna, poté, co byla ODS v letech 2006–2010 v opozici, se stal roku 2010 opět členem Rady města. Od roku 2007 do roku 2010 předsedal dozorčí radě Brněnských vodáren a kanalizací, a.s., a do roku 2012 SAKO Brno, a.s. V červenci 2012 nahradil Jiřího Pospíšila v čele Ministerstva spravedlnosti. Současně vyslovil svou rezignaci na působení v městských společnostech a ukončení všech podnikatelských aktivit. Ministrem byl do 10. července 2013. Téhož roku byl na podzim zvolen poslancem PČR. Je ženatý, má dvě děti.

David Rath Dopravní obslužnost, resp. autobusovou dopravu zajišťuje kraj smlouvou s dopravcem, u něhož si objedná obslužnost pro vybrané lokality a dohodne jízdní řády. Protože by se kraji nemělo primárně jednat o zisk, ale o blaho obyvatel daného kraje, je logické, že takto poskytovaná doprava nemusí být rentabilní. Proto je tomuto vybranému dopravci hrazena tzv. prokazatelná ztráta, kterou utrpí tím, že jezdí na nevýdělečných linkách. Na první pohled je tento princip v pořádku. Háček tu ale přeci jen je, a to, jak se stanovuje ona prokazatelná ztráta? Jakmile je jednou tato částka stanovena, má dopravce bez sebemenší námahy zajištěnu existenci na mnoho let. Nemusí sledovat konkurenci, snažit se snižovat náklady, lákat cestující na služby. Má svou jistou proplacenou prokazatelnou ztrátu. A z eráru krev neteče. David Rath jako hejtman středočeského kraje uzavřel na sklonku roku 2009 takové smlouvy s dopravci bez výběrového řízení a na deset let dopředu. Stalo se tak těsně před tím, než byla krajům zákonem uložena povinnost vybírat dopravce ve výběrovém řízení. Šlo o smlouvy za celkem 6,8 miliard Kč a pro kraj jsou dosti nevýhodné. Podrobnosti naleznete v kauze RATHOVY PŘEDRAŽENÉ AUTOBUSY. David Rath je bývalý hejtman Středočeského kraje, bývalý poslanec PS PČR a bývalý ministr zdravotnictví (ČSSD). Po vystudování Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze působil postupně jako lékař v pražském IKEMu, Všeobecné fakultní nemocnici a Fakultní nemocnici Praha Motol. Mezi lety 1991–1994 byl členem Občanské demokratické strany. V roce 1995 spoluzaložil Lékařský odborový klub. O rok později zahájil jako společník a jednatel společnosti Paracelsum vlastní podnikání ve zdravotnictví. V letech 1998–2005 vykonával funkci prezidenta České lékařské komory. Od listopadu 2005 do září 2006 byl ministrem zdravotnictví ve vládě Jiřího Paroubka. Od roku 2006 byl do roku 2013 poslancem ČSSD a „stínovým“ ministrem zdravotnictví. V roce 2008 vedl jako volební lídr ČSSD ve volbách do Zastupitelstva Středočeského kraje. Po svém volebním vítězství se jako hejtman zviditelnil především hrazením zdravotnických poplatků krajem a snahou o zrušení předchozího prodeje krajských nemocnic. 

Závěrem několik vět o volbách. Kandidátky sestavují orgány politických stran a hnutí a prosazují tak své preference v tom, kdo je má v parlamentu zastupovat. Aby se tento málo demokratický prvek omezil, doplňuje se poměrný volební systém často nějakým systémem preferenčních hlasů, jimiž mohou voliči pořadí na kandidátce ovlivnit. V Česku se ve volbách používá tzv. kroužkování jednotlivých kandidátů na hlasovacím lístku: Kandidát, který získal jisté procento těchto preferenčních hlasů, postupuje na vyšší nebo první místo kandidátky. Pro volby do Poslanecké sněmovny ČR platí, že pokud kandidátovi určité strany nebo hnutí, která celkově překročila hranici 5 % hlasů, dalo nejméně 5 % voličů této strany v daném volebním obvodě preferenční hlas, postupuje na první místo dané kandidátky. Je-li takových kandidátů víc, řadí se podle počtu preferenčních hlasů. V komunálních volbách má volič dokonce možnost dát své hlasy až tolika kandidátům, kolik se jich do zastupitelstva volí, a to bez ohledu na volební stranu, tedy například z každé strany jednoho. A právě v komunálních volbách se velmi nabízí možnost nevolit kandidáty z Kverulantova blacklistu. Pro další informace o politicích můžete navštívit web Kverulantových kolegů s příznačným názvem NašiPolitici.cz.

Kverulant.org prosí o finanční podporu ve svém boji za lepší správu věcí veřejných. Staňte se i vy Kverulantovým pravidelným dárcem. Věnujte nám každý měsíc 30 korun. Vaše koruna denně pomůže měnit věci k lepšímu. Kverulanta můžete podpořit i jednorázovým darem. Čeká ho ještě mnoho práce a mnoho výdajů. Kverulanta můžete podpořit i nakupováním na svých oblíbených e-shopech. Je to jednoduché, zabere vám to jen několik vteřin. A co je nejdůležitější, při nákupu nezaplatíte nic navíc.