Nahoru

Praha, město billboardů

 


Praha uzavřela v roce 2008 dodatek ke smlouvě se společností JCDecaux. Podle tohoto dodatku má v Praze vyrůst dalších 250 billboardů. Zatím jich i díky Kverulantovi stojí jen 100. Kverulant již od roku 2009 usiluje o zrušení tohoto nemravného dodatku, resp. celé smlouvy. Vadí mu kšeftování s veřejným prostorem na úkor veřejných rozpočtů. Se svým podáním se dostal až k Evropské komisi. Nebyl úspěšný, ale stále se nevzdává. V červnu 2016 odeslal již třetí podání k Úřadu na ochranu veřejné soutěže. Opět nebyl úspěšný a tak připravuje nové. Oceňte Kverulantovu vytrvalost a přispějte na nemalé náklady spojené s touto kauzou.

V prosinci roku 2008 uzavřel Magistrát dodatek smlouvy s firmou JCDecaux, Městský mobiliář, spol. s r.o. Společnost JCDecaux, Městský mobiliář, spol. s r.o., byla tehdy společným podnikem francouzské matky JCDecaux a české billboardové společnosti BigBoard. Platnost dodatku má skončit až 30. června 2022. Magistrát v době podpisu tvrdil, že tento dodatek narovnal pro Prahu nevýhodnou smlouvu z roku 1994. Na první pohled to tak dokonce vypadalo. Hodný JCDecaux  se v dodatku  zavázal vybudovat 300 nových čekáren MHD a 50 kontejnerů na tříděný odpad. JCDecaux se také zavázal, že bude Magistrátu platit nejméně 9 milionů ročně. A jako třešničku na dort ještě JCDecaux přihodil Magistrátu možnost zadarmo používat jednu stranu každého billboardu. Tehdejší náměstek primátora Pavel Klega tehdy tvrdil, že Praha tak získá za dobu trvání dodatku celkem 358 milionů korun. Prý si na to nechali vypracovat znalecký posudek. No prostě idylka.

Jenže při bližším zkoumání to žádná idylka nebyla a není. Spíš pořádný tunel. 358 milionů korun pro magistrát vypadalo lákavě, ale to tvrdil pan Klega, který je pod dodatkem podepsán. Celková částka ve výši 358 milionů korun odpovídá roční platbě ve prospěch Magistrátu v průměrné výši 28,6 milionů korun. Kverulant.org měl o výši této částky velké pochybnosti od samého počátku. Oprávněně. Počátkem roku 2016 Kverulant.org zjistil, že JCDecaux platí Magistrátu přibližně třikrát méně, jen asi 10 až 12 milionů korun ročně. 

Pokud bude JCDecaux  pokračovat v plnění vůči magistrátu tímto tempem, zaplatí mu do konce trvání dodatku celkem  jen 143 milionů korun. To je o skoro o 215 milionů korun méně, než kolik sliboval Pavel Klega.  V zájmu objektivity je však třeba říct, že koncem roku 2015 JCDecaux neměl postaveno všech 250 billboardů, ale pouze 100.

V politice by měli být ti nejlepší z nás. Bohužel se ukazuje, že na politice není nic, co by do ní ty nejlepší přitahovalo, a Klegův podpis pod dodatkem s JCDecaux je toho důkazem. Pavel Klega si za svůj kšeft s billboardáři vysloužil místo na Kverulantově blacklistu.  

Ale nyní zpátky k billboardům. Ty byly protlačeny i do historického centra města, a to i přesto, že tam podle vyhlášky o obecných technických požadavcích na výstavbu v hlavním městě Praze (OTP) být nesmějí. Jeden billboard je na Malé Straně, dva na Hradčanech, pět na Novém Městě a jedenáct poutačů přibylo na Vinohradech. Několik billboardů bylo postaveno v oblastech se stavební uzávěrou, Magistrát schválil výjimku. S budováním billboardů bylo třeba spěchat. Zejména před volbami v roce 2010. Dodatek s JCDecaux totiž dává Magistrátu možnost mít na jedné straně billboardu svoji reklamu zadarmo. A tak bylo třeba ukázat voličům, jak se ODS o město dobře staralo.

Plakáty ODS se na billboardy vrátily i před komunálními volbami v roce 2010. Trestní oznámení pro podezření, že ODS pro svou propagaci zneužila plochy určené pro nekomerční využití, bylo podáno, ale posléze odloženo. Tematické návrhy pro nekomerční využití vitrín schvaluje čtvrtletně městská rada. Po mnoho měsíců se na nich město prezentovalo groteskní kampaní: „Praha, město kultury". Kverulant si myslí, že heslo „Praha, město billboardů“ odpovídá realitě více.

Další billboardy stojí v těsné blízkosti nebo přímo uprostřed frekventovaných křižovatek, ve středních dělicích pásech komunikací nebo u výjezdů z rychlostních silnic. Z hlediska bezpečnosti silničního provozu jsou tyto nosiče velmi rizikové, neboť na kritických místech rozptylují pozornost řidičů, často dokonce některé značky či semafory zakrývají nebo jim tvoří „pozadí“. Někde dokonce zakrývají výhled řidiče na přechod pro chodce, na kterém svítí zelená jak chodcům, tak vozidlům, co přes něj jedou.

„Dopravní psychologové“ ale mají na bezpečnost silničního provozu radikálně odlišný názor. Zvláště když jim billboardáři z JCDecaux dobře zaplatili. To se pak nerozpakovali vydávat hromadné „znalecké posudky“. Kverulant pochybuje, že PhDr. Brichová vůbec opustila moravské Slatinice, aby zkoumala pražské billboardy. To jí však nebránilo podepsat se pod dokument velmi pochybné úrovně:

Podle Silničního zákona je v bezprostřední blízkosti pozemní komunikace v obci zakázáno umísťovat cokoliv, co by mohlo snižovat viditelnost, rozpoznatelnost či účinnost dopravních značek a zařízení nebo rozptylovat pozornost účastníků provozu. Navíc by měly být všechny billboardy opatřeny svodidlem dle normy. Svodidla většinou chybí úplně nebo nejsou podle normy. Ale to Magistrátu nevadilo a v letech 2009 a 2010 vesele a rychle kolaudoval. Zákon, nezákon. Pak se však trend změnil. I díky Kverulantovi si městské části uvědomily, že dodatek mezi JCDecaux a Magistrátem pro ně není nikterak závazný, a začaly využívat zákonné možnosti, jak nové billboardy nepovolovat. JCDecaux tak měl koncem roku 2015 postaveno jen 100 billboardů z celkového zamýšleného počtu ve výši 250 billboardů.

Výše uvedené důvody pro nepovolování billboardů jsou však jen částí legislativního rámce pro stavbu billboardů. Komplexně se touto problematikou zabývá diplomová práce Radima Kostlivého. Kverulant ji zveřejňuje se souhlasem autora. Práce se  zabývá především zřizováním reklamních zařízení v různé vzdálenosti od pozemních komunikací,  a to s ohledem na kategorii dané komunikace, ochranné pásmo a lokalitu. Stěžejní část práce se věnuje povolovacímu procesu včetně popisu činnosti jednotlivých orgánů, s důrazem na postavení Policie ČR, a závaznost jejich stanovisek. Není opomenuta ani oblast nepovolených staveb reklamních zařízení. 

Kverulant se už od roku 2008 nehodlá smířit s existencí nemravného dodatku. Vadí mu kšeftování s veřejným prostorem na úkor veřejných rozpočtů. Kverulant si myslel, že dodatek, na kterém někdo vydělá skoro miliardu, nelze podle zákona podepsat bez výběrového řízení. Proto Kverulant podal první podnět ÚOHS a domáhal se zrušení celého dodatku. Po roce urgencí se však dočkal jen zamítnutí svého podání:

Kverulant se však nevzdal a připravil podání k Evropské komisi. Podání, resp., stížnost na porušení zákona při podpisu dodatku mezi Magistrátem a JCDecaux odešla do Bruselu v říjnu 2012 a tam byla Evropskou komisí dlouho „projednávána“.  Než byl Brusel se svým „zkoumáním“ hotov, změnil se v roce 2013 v ČR zákon, kterým se činnost ÚOHS řídí. Úřadu přibyly nové pravomoci, tzv. „dozor nad orgány veřejné správy“. Novela zakotvila pro všechny orgány veřejné správy zákaz narušit hospodářskou soutěž podporou zvýhodňující určitého soutěžitele nebo jiným způsobem.  A přesně to se podle Kverulanta stalo. Dle tehdy nového § 22aa odst. 2 ZOHS mohl ÚOHS za správní delikt spáchaný orgánem veřejné správy ve smyslu citovaného ustanovení uložit pokutu až do výše 10 milionů korun. A tak Kverulant nelenil a v dubnu 2013 podal na ÚOHS další, již druhé podání. Odpověď ÚOHS byla na poměry české kotliny blesková. ÚOHS přišel na to, že když už rozhoduje Brusel, oni mohou mlčet. V tom jsou čeští úředníci opravdu dobří.

Bruselští byrokraté sice nebyli tak rychlí, ale za svými českými kolegy zase nezůstali pozadu v alibismu. Evropská komise po roce zkoumání zaslala Kverulantovi dopis, že to je vše MOŽNÁ OK, ale pokud NENÍ, musí to Kverulant Komisi znovu napsat. A když do měsíce nenapíše, že NENÍ, bude si Komise myslet, že si to Kverulant rozmyslel a svoji stížnost bere zpět.

Kverulant to samozřejmě nevzdal a trval na vyřízení své stížnosti, ale ani to nakonec nepomohlo. V únoru 2014 Komise rozhodla, že se Kverulantovým podmětem zabývat nebude, protože je na první pohled jasné, že vše je v naprostém pořádku, a to proto, že to tvrdí posudek, který si Praha nechala zpracovat.

Rok 2014 byl vůbec bohatý na události. Nejprve společnost JCDecaux, Městský mobiliář, spol. s r.o., opustila česká billboardová společnosti BigBoard a zůstal jen francouzský vlastník. Pak se v srpnu 2014 v Praze začaly ve velkém objevovat billboardy, které upozorňovaly na krajně nevýhodný dodatek smlouvy mezi Prahou s JCDecaux. Za kampaní proti JCDecaux stál její bývalý partner, v tu dobu však už jen její hlavní konkurent, největší česká billboardová společnost BigBoard. Kdo jiný by mohl lépe vědět, že městský mobiliář dodávaný Praze je opravdu předražen, než ten, kdo ho společně s francouzskou JCDecaux více než pět let dodával.

BigBoard se dokonce rozhodl sdělit veřejnosti, kolikrát je dodávaný městský mobiliář předražen:

Kampaň BigBoardu s ušlechtilým názvem „Pro lepší město“ pokračovala i na podzim roku 2015. BigBoard se snažil veřejnost přesvědčit, že městský mobiliář pro Prahu má být zainvestován a provozován soukromou společností, která by ho následně financovala z příjmů z reklamy na mobiliáři. Je celkem evidentní, že hochům z BigBoardu  nešlo o to, aby se Praha stala lepším městem. Kdyby to mysleli vážně, asi by museli z Prahy stáhnout stovky svých billboardů. BigBoardu šlo o to, aby v dodatku Magistrátem  nahradil JCDecaux. Má-li však BigBoard hodně vydělat, princip musí zůstat stejný. A tím je parazitování na úkor veřejného rozpočtu a veřejného prostoru. Tyto veřejné statky nepatří ani BigBoardu, ani JCDecaux a ani pražským radním, ale nám všem. Zkušenosti ukazují, že tyto hodnoty je třeba chránit a přesně to Kverulant.org dělá.

Ale BigBoard neútočil jen na konkurenci z JCDecaux. Terčem  byly nové Pražské stavební předpisy (PSP). Tento prováděcí předpis ke stavebnímu zákonu upravuje obecné požadavky na využívání území a na výstavbu v hlavním městě. Součástí původně navržené normy byla i rozsáhlá regulace venkovní reklamy, a právě proto spustili „billboardáři“ kampaň s cílem PSP zrušit. To se jim sice nepodařilo, ale nakonec byla v květnu 2016 schválena taková verze stavebních předpisů, které pouze zajistí, že se pražská billboardová džungle nebude rozšiřovat. I to však lze vzhledem k vlivné billboardové lobby označit za úspěch. Významným pokrokem je pak možnost  podle schválených PSP zcela zakázat reklamu prostřednictvím územních a regulačních plánů jednotlivých městských částí.

BigBoard byl částečně úspěšný ve změně PSP ve svůj prospěch, ale jinou bitvu i díky Kverualntovi prohrál. Z pražských zábradlí zmizelo na jaře 2015 přes 370 jejich poutačů. Vedl k tomu rozsudek Městského soudu v Praze z ledna 2015. Ve sporu šlo o to, zda smlouva reklamní společnosti s technickou správou komunikací (TSK) vypršela, nebo stále platí. Město v roli žalobce argumentovalo tím, že smlouva byla uzavřena jen na dobu určitou a že vypršela už před dvěma lety. Odvolací soud mu dal za pravdu, stejně jako soud první instance. Prodlužování sporu ovšem umožnilo prodávat reklamní prostor na zábradlích až do jara 2015. Spor se týkal právě vyklizení ploch na zábradlích ve správě TSK, na něž BigBoard umisťoval svou reklamu přesto, že smlouva zanikla 28. února 2013. Tento fakt vedl TSK z popudu vedení města v čele s tehdejším primátorem Tomášem Hudečkem k tomu, aby smlouvu kromě žaloby navíc vypověděla. Výpověď po rozhodném datu se ovšem stala záminkou pro žalovanou stranu, BigBoard. Účinnost smlouvy byla navíc vázána na stanovisko silničního úřadu. Souhlas pro reklamu na zábradlí magistrátní odbor dopravních agend vydal v červnu 2013, čili čtyři měsíce po rozhodném datu. „S ohledem na to, že smlouva zanikla ke dni 28. února 2013, nebylo možno ji v srpnu 2013 vypovědět,“ vysvětlila mluvčí Městského soudu v Praze Markéta Puci. TSK firmě pronajala  BigBoardu zábradlí v roce 2008, v éře Pavla Béma (ODS), za velmi lukrativních 1,5 miliónu korun ročně. V podmínkách stálo, že rozměr jednoho poutače nesmí přesáhnout jeden metr čtvereční, mohlo jich však viset více za sebou. Profitoval z toho především nájemce, nikoli pronajímatel čili TSK. Soukromá firma tak během let pronájmu inkasovala nejspíše desítky miliónů korun.

Nyní však zpět k dodatku smlouvy s firmou JCDecaux,  Jak už bylo řečeno, Kverulant  sice bitvu u Evropské komise prohrál, ale v roce 2013 se změnil zákon a ÚOHSu přibyla nová pravomoc, tzv. „dozor nad orgány veřejné správy“, a proto Kverulant v září 2014 odeslal na ÚHOS již zmíněné druhé podání. Zprvu se zdálo, že tentokrát se jím ÚOHS bude konečně zabývat. Dokonce se zdálo, že ÚOHS to vezme z gruntu a bude se zabývat nejen dodatkem z roku 2008, ale celou smlouvou z roku 1994:

Ale ani v červnu 2016 ještě nebylo o Kverulantově druhém podání na ÚOHS rozhodnuto. Proto se Kverulant.org rozhodl připravit a podat nové, již třetí podání.  Kverulantovi právníci tentokrát zjistili, že Praha měla v roce 2008 postupovat podle koncesního zákona a vybrat provozovatele billboardů v koncesním řízení, které by dalo šanci i ostatním. Praha tak patrně mohla získat lepší cenu a lepší podmínky.  

Jen odborníci patrně vědí, že základní právní úpravu veřejného investování tvoří nejen zákon o veřejných zakázkách, ale také koncesní zákon. Hlavní rysy koncesního řízení jsou shodné se zadávacím řízením zákona o veřejných zakázkách. Cílem je vybrat nejvhodnější nabídku a uzavřít mezi veřejným zadavatelem a koncesionářem koncesní smlouvu. Smlouvou o veřejné zakázce se dodavatel zavazuje poskytnout zadavateli plnění, například postavit kus silnice, a zadavatel se zavazuje za to zaplatit. V koncesní smlouvě se sice koncesionář také zavazuje k poskytnutí služeb či provedení díla, ale zadavatel se zavazuje umožnit koncesionáři brát z poskytnutého plnění užitky. V případě billboardů jsou těmito požitky peníze inkasované od zadavatelů reklamy. Koncesní smlouvou koncesionář přebírá podstatnou část rizika, které souvisí s poskytováním služeb.  V případě billboardů je tímto rizikem nezískání dostatečného příjmu od inzerentů. Výstavba a provozování billboardů na městských pozemcích jsou tedy učebnicovým příkladem koncesní smlouvy.  

Bohužel Kverulant nebyl úspěšný ani se svým třetím podáním na ÚOHS. V lednu 2017 se dozvěděl, že opět nebyl úspěšný. Sdělení ÚOHS o výsledku šetření se dá shrnout takto: „Moc rádi bychom Kverulantovy  podněty prošetřili, ale protože jsme roky, a to i přes Kverulantovi opakované stížnosti, nereagovali, tak nám mezitím nabyl účinnosti nový zákon, který zkrátil maximální dobu trestní odpovědnosti z 10 na 5 let a už se nedá nic dělat“ Kverulant si však nemyslí, že se nedá nic dělat a už připravuje nové podání na ÚHOS. Tentokrát půjde o opatření proti nečinnosti, resp. stížnost proti způsobu vyřízení Kverulantova podnětu přímo u předsedy ÚOHS.

Tím, že Praha jako veřejný zadavatel nevybrala provozovatele billboardů v transparentním koncesionářském řízení, se velmi pravděpodobně dopustila správního deliktu podle § 27 odst. 1 písm. b) koncesního zákona a dle § 27 odst. 2 písm. b)  jí hrozí pokuta do 10 000 000 Kč. Kverulantovým cílem není, aby Praha zaplatila co největší pokutu. Kverulantovým cílem je dosáhnout rozhodnutí, které označí uzavření dodatku z roku 2008 za nezákonné. Bude-li takové rozhodnutí vydáno, bude mít Praha možnost, ba dokonce povinnost dodatek a nejspíš i celou smlouvu s JCDecaux revokovat, či dokonce zrušit. To jestli se pak Praha znovu rozhodne mít na svém území billboardy, by se mělo stát předmětem veřejné diskuze. Pokud se pro billboardy rozhodne, měla by být na provozování billboardů vypsáno řádné a otevřené koncesní řízení.  Kverulant.org má za to, že billboardy rozumné velikosti do měst patří, ale přimlouvá se za to, aby jich bylo spíše méně a na místech, kde nejsou nebezpečné.

Kauza již trvá několik let a ještě několik let trvat bude. Kauza je také dosti drahá. Kvalifikované podání k Evropské komisi a tři podání na ÚOHS vypracované renomovanou právní kanceláří opravdu nestojí pár korun. Pokud se můžete podílet na našich nákladech na pokračování právní bitvy s cílem zbavit Prahu kšeftu s veřejným prostorem na úkor veřejných rozpočtů, budeme vám vděčni. Budeme vděčni za jakkoli malou částkuA pokud se rozhodnete podporovat nás pravidelně, budeme vám vděčni ještě více. Věnujte nám každý měsíc 30 korun. Vaše koruna denně pomůže měnit věci k lepšímuKverulanta můžete podpořit i nakupováním na svých oblíbených e-shopech. Je to jednoduché, zabere vám to jen několik vteřin. A co je nejdůležitější, při nákupu nezaplatíte nic navíc.