Nahoru

Problematické financování Pionýra z veřejných prostředků

Zástupci někdejší komunistické organizace pro děti a mládež se v demokratickém zřízení rozhodně neztratili. Od roku 1998 si z veřejných prostředků načerpali přes  600 milionů korun.  Peníze použili především na údržbu svého majetku a mzdy vedoucích.  Podle zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) nebyly  poskytovány transparentně a spravedlivě. Navíc NKÚ objevil v čerpání dotací Pionýra několik podvodů. Kverulantovým cílem je nejen rozkrýt problematické financování Pionýra, ale také prosadit nastavení jasných a transparentních pravidel na rozdělování peněz pro práci s dětmi. Podpořte jej v tom alespoň malým darem.

Možná jste si mysleli, že komunistického Pionýra jsme v devadesátých letech odsunuli někam za Ural společně se sovětskými vojsky. Jenže to jste se šeredně zmýlili. Pionýr totiž nadále existuje. Co hůř, je skoro tak silný jako za komunismu. I dnes totiž patří mezi největší organizace, kterým jsme svěřili práci s dětmi. Vedení Pionýra se za svou „práci“ pro zločinný komunistický režim vůbec nestydí, a tak v dubnu 2019 slavili pionýři 70 let od založení komunisty.  Při této příležitosti řekl jejich předseda Martin Bělohlávek Seznamu, že „oddíly, které fungovaly už třeba od roku 1968, se neproměnily. Nedělaly žádnou komunistickou indoktrinaci, ale pracovaly s dětmi v oblasti zájmové – jezdily do přírody, na tábory, na výpravy. Tam nebylo potřeba nic měnit“.

Stát aktivity Pionýra velmi štědře podporuje. Na rok 2020 získali od Ministerstva školství dotaci ve výši 27,6 milionu korun.  Od roku 1998 do roku 2019 jsme pionýrům věnovali ze svých daní  586 milionů korun. Peníze použili především na údržbu svého majetku, mzdy vedoucích a také na střelecké a branné soutěže. Zejména Ministerstvo školství vyplácí Pionýru každoročně příspěvek v řádu desítek milionů korun. Některé jeho akce podporuje i Ministerstvo obrany.

Nejvyšší kontrolní úřad provedl v roce 2017 kontrolu zaměřenou na prostředky, které stát poskytl na podporu práce s dětmi a mládeží mezi lety 2014-2016. V tomto období byl Pionýr druhým největším příjemcem dotací. Od MŠMT získal téměř 77 milionů korun. Úspěšnější byli jen Junáci. Organizace Český skaut za stejné období získala téměř 115 milionů korun.

Zatímco u Junáka, jehož rozpočet byl proti Pionýru ještě o 38 milionů korun vyšší, našli kontroloři jen jednu jedinou nesprávně vyúčtovanou položku za 20 326,- Kč, v čerpání dotací Pionýrem bylo nesrovnalostí hned několik, a to v celkové výši přes 470 000,- Kč. Pionýr chtěl proplatit stejnou stotisícovou fakturu dvakrát. Pionýr chtěl také proplatit vyúčtování energií podvodně navýšené skoro o půl milionu.

Zpráva NKÚ o dotacích na podporu práce s dětmi a mládeží konstatuje hned v 1. bodě, že: „Koncepce 2020 ani Programy státní podpory práce s dětmi a mládeží pro NNO nemají nastaveny žádné měřitelné cíle, indikátory nebo jakékoliv jiné ukazatele, které by umožnily vyhodnocení dopadů poskytovaných dotací či naplňování strategických cílů státní politiky v oblasti podpory volného času dětí a mládeže“. V bodě 2. pak NKÚ konstatuje, že „Výběr projektů k podpoře byl netransparentní a MŠMT při poskytování dotací porušovalo nastavená pravidla.“ A v bodě 3. NKÚ shrnuje svá zjištění takto: „Následná kontrola podpořených projektů nefungovala.“

V roce 2019 činily celkové příjmy Pionýra celkem 32,7 milionů korun. Z toho 27,4 milionů činily státní dotace. To je 84%. S trochou nadsázky lze tvrdit, že Pionýr je státní organizací.

Kverulant se důvodně domnívá, že po sametové revoluci zástupci Pionýra neváhali využít svého ekonomického vlivu a také sítě kontaktů k tomu, aby ovlivnili posuzování a bodování ostatních projektů, se kterými musí jejich organizace na Ministerstvu školství (MŠMT) v demokratické společnosti soutěžit. I proto Kverulant ministerstvo již v červnu 2020 oslovil se zákonným požadavkem, aby dostal kopie grantových žádostí a seznam členů komise, kteří o dotacích rozhodli. Ministerstvo si za „práci navíc“ naúčtovalo přes 3000 Kč a pak tyto požadavky stejně odmítlo.

Kverulant je přesvědčený, že důvodem odmítnutí je to, že členem komise je i přímý zástupce Pionýra, a že dotace jsou poskytovány nikoliv na základě kvality grantových žádostí, ale že o všem rozhodují dávné známosti a následné protislužby. I proto proti neposkytnutí informací podal Kverulant na Ministerstvu školství na konci srpna 2020 stížnost ministrovi. Chce totiž věřit, že ministr školství Robert Plaga své podřízené přesvědčí o tom, že pro rozptýlení pochyb ohledně netransparentního financování nezbývá nic jiného než žádosti o granty i jména posuzujících zveřejnit. Pokud se tak nestane, je Kverulant připraven se s ministerstvem soudit.

Počátkem září 2020 Kverulant vyzval Nejvyšší kontrolní úřad, aby se netransparentním financováním Pionýra opět zabýval.

Ti, kteří se za komunistického zřízení věnovali brutálnímu ideologickému vymývání dětských mozků neboli „přípravě mladých soudruhů“, po sametové revoluci rozhodli, že se Pionýr svou „prací s dětmi“ nijak nezdiskreditoval. Tedy že může pod stejným jménem – jen s pozměněnými stanovami – pokračovat i ve svobodné společnosti. Změnou názvu by totiž pohlaváři Pionýra riskovali ztrátu členské základny. Ta i díky tomu, že chodit do Pionýra bylo „povinné“ (Pionýrská organizace 1. pomocník školy), neměla mezi ostatními zájmovými sdruženími, zvlášť začátkem devadesátých let, žádnou konkurenci.

Silné zázemí, které Pionýr zdědil ze socialistického Československa, v následujících letech významně pokřivilo metodiku hodnocení projektů pro práci s dětmi. Ať už se na Ministerstvu školství představil sebelepší projekt, předkládající organizace mohla jen těžko deklarovat alespoň srovnatelné zázemí (klubovny, tábořiště) nebo členskou základnu, jakou se pyšnili pohrobci komunistického Pionýra. A tak nepřekvapí, že organizace, která až do listopadu 1989 nechávala děti před plnými tělocvičnami slibovat oddanost Komunistické straně Československa, v minulých letech dál sílila.

Snaha Kverulanta o nová a transparentní pravidla pro rozdělování peněz pro práci s dětmi, respektive zvýšený zájem o financování Pionýra, se pochopitelně nelíbí předsedovi organizace Martinu Bělohlávkovi. Proto se koncem srpna 2020 sešel se členem Pirátů Michalem Mackem. Pirát Macek o schůzce v Cafe Chloese napsal: „Řešili jsme (…) situaci kolem nařčení ze strany organizace Kverulant (údajné netransparentní rozdělování dotací na MŠMT) a možnost případného zprostředkování kontaktu na některého nebo některou z našich poslanců/poslankyň.“  Kverulant sice žasne nad dobou, ve které postkomunističtí pionýři hledají zastání u pirátů, ale velmi oceňuje pirátskou otevřenost, se kterou byl zveřejněn záznam z této schůzky. Kverulant si také klade otázku, zda předseda nežádal o zajištění „klidu na práci“ i ostatní politické strany, především soudruhy z KSČM.

Kverulant považuje snahu angažovat politika do zakrytí problematického financování postkomunistického pionýra za dobrou ilustraci bolševického způsobu uvažování a je upřímně zvědavý, jak se k „potřebám“ Pionýra postaví Piráti. Ale ať už se Piráti zachovají jakkoliv, Kverulant bude v boji za transparentní nakládání s veřejnými penězi a proti arogantním papalášům pokračovat dál.

Pokud nepatříte k těm, kteří se slzou v oku vzpomínají na svůj rudý šátek a slib věrnosti Komunistické straně Československa (mimochodem, některé pionýrské oddíly se rudých šátků nevzdaly dodnes!), podpořte práci Kverulanta na tomto projektu alespoň malým darem.