Arogantní zavedení povinných datových schránek
Stát od 1. ledna 2023 zákonem nařídil všem podnikajícím fyzickým osobám (OSVČ) povinnost používat datové schránky. Stát také uložil povinnost mít datové schránky i zájmovým spolkům a bytovým družstvům nebo společenství vlastníků bytových jednotek, která často vedou starší občané a budou si muset nechat tuto službu zajistit. Kverulant nemá naprosto nic proti dobrovolnému využívání elektronické komunikace, ale tato další povinnost naráží na „základní“ lidské právo „nemít počítač“ a nevyznat se v informačních technologiích. Proto Kverulant proti zavedení těchto dalších povinností opakovaně protestoval. Leč marně. Pokud si i vy myslíte, že komunikace státu s jeho občany nemá být jen automatickým řetězením dalších a dalších povinností na straně občana, můžete Kverulanta podpořit v jeho úsilí. Tento zápas Kverulant sice prohrál, ale další boje s rozpínavým státem ho teprve čekají.
Automatické zavedení datových schránek (DS) pro občany od příštího roku bylo schváleno v roce 2021 jako součást zákona, který má usnadnit sdílení informací mezi úřady a urychlit digitalizaci státní správy. Schránku podle zákona mají automaticky dostat dva miliony držitelů živnostenského oprávnění a asi 200 000 právnických osob, které ji dosud nemají. Nyní funguje 1,667 milionu datových schránek, z toho asi 750 000 bylo zřízeno povinně a 910 000 dobrovolně. Tolik zákon a statistika. Realita z pohledu občana může být ale výrazně jiná.
Listina základních práv v článku 26 sice říká, že „Každý má právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací“, v nastavených podmínkách pro svobodnou volbu práce klade ale stát nově poměrně složitou překážku: pro komunikaci vyžaduje datovou schránku.
Datová schránka má tyto základní vlastnosti:
- Datová schránka je pro soukromé zprávy vyhražený prostor na cizím počítači.
- K uloženým zprávám lze přistupovat na dálku pomocí internetu.
- Komunikace přes datovou schránku se státem je zdarma, s jinými subjekty je placena.
- Zprávy přijaté do datové schránky jsou po určité době chápany jako přečtené, a tedy jako doručené se všemi právními důsledky, které z toho plynou (fikce doručení).
- Staré zprávy se z datové schránky po určité době automaticky mažou.
Vynucené živnostenské listy
Řada drobných podnikatelů, zejména fyzických osob, pro své podnikání nepotřebuje počítač, internet ani nemají podporu IT specialisty. Jejich „podnikání“ je vynucené podmínkami pro získání práce, a tedy prostředků pro život (např. pomocné práce v lese nebo na stavbě na živnostenský list).
Taková osoba s datovou schránkou je tedy v nebezpečí, že došlou úřední poštu (výzvu finančního úřadu, exekutorský výměr, zprávu z katastru apod.) zaregistruje pozdě nebo vůbec, a bude pouze konfrontována s následky.
Drahé technické vybavení
Pro práci s datovou schránkou potřebuje každý přinejmenším technické vybavení (počítač, chytrý telefon, modem, tiskárnu nebo jiné zařízení pro archivaci zpráv), programové vybavení (operační systém, internetový prohlížeč, programy pro práci s textem, další podpůrné programy), služby třetích stran (připojení k elektřině, internetu, údržbu programů a techniky) nebo si musí najmout správu datové schránky jako službu.
Při instalaci programů je třeba potvrzovat často cizojazyčná licenční ujednání, souhlasit se zpracováním osobních dat a řada programů je, pro jiné než soukromé použití, zpoplatněna. Jejich podmínky se tak stávají nechtěnou součástí zákonných předpisů.
Nejen, že jednorázové i pravidelné náklady na popsané nutné vybavení mohou být mimo finanční možnosti fyzické nebo právnické osoby. Člověk také třeba celé problematice vůbec nerozumí, nepotřebuje ji a mnohdy ani nechce tento obor pochopit. Chce pouze pracovat, zaplatit daně a být v klidu.
Korespondence s ombudsmanem
Autor tohoto textu se se svými námitkami proti povinným datovým schránkám pro živnostníky v únoru 2022 dopisem obrátil na veřejného ochránce práv. Ten mu prostřednictvím JUDr. Veroniky Gabrišové odpověděl, že pro přihlášení do datové schránky v zásadě ani není počítač nezbytný. Datovou schránku lze ovládat i z „chytrého“ mobilního telefonu a dodal, že datové tarify jsou levné:
Na to autor tohoto článku reagoval v červnu 2022 dalším dopisem ombudsmanovi, ve kterém uvádí: „Zákonodárci, a bohužel se zdá že i Vy, zapomínají, že mezi námi žijí lidé, kteří jako fyzická osoba na IČO ‚podnikají‘ (= pracují) i v seniorském věku nebo prostě nemají schopnosti se problematiku naučit, jejich činnosti jsou v oborech na hony vzdálených počítačům. Vrcholem IT techniky je pro ně tlačítkový telefon (samozřejmě bez datového tarifu). Osobně znám lidi, kteří musí pracovat na IČO, neumí ale ani vystavit doklad, s příjmem se vejdou do minim, doklad za ně jednou za měsíc vystaví hajný, peníze jim předá hotově, přiznání za ně udělá kamarád. Účet v bance nemají, do práce chodí pěšky a dát 2000,– za telefon, který nechtějí, a 200,– měsíčně za tarif je pro ně nemyslitelné.“
I tentokrát kancelář veřejného ochránce práv odpověděla, a to dopisem z 18. července 2022. Pod odpovědí byl tentokrát podepsán přímo ombudsman JUDr. Stanislav Křeček. Jeho odpověď je s trochou nadsázky možné parafrázovat, že když si vrchnost usmyslí uložit lidem novou povinnost, tak se prostý lid musí přizpůsobit:
Z odpovědi Stanislava Křečka se zdá, že úřad ombudsmana nebyl zřízen proto, aby se obyčejných lidí zastával před často poněkud neomaleným státem. Možná je to tím, že pan Křeček je zvyklý mít k dispozici státem placený aparát lidí, kteří se za něj o problematiku IT postarají a předloží nějaké řešení k běžnému používání. Tomu odpovídá i jeho další argumentace, že všechno je a bude jednoduché, bez starostí, lidé vlastně ušetří a všem to pomůže: „U datových schránek existují možnosti, jak potíže při jejich používání zmírnit. Lze např. nastavit zasílání upozornění na příchozí poštu e-mailem nebo SMS, takže není nutné se do schránky každé dva týdny přihlašovat a kontrolovat, zda tam není nová zpráva.“ Tento způsob lakování na růžovo je ale velmi zrádný. Změna možná pomůže státní správě, lidi s ní komunikující ale dále rozdělí.
Ďábel se skrývá v detailu
Jak už bylo řečeno, Kverulant nechce být brzdou digitalizace státní správy. Pozitiva datových stránek jsou zřejmá, ale je tu pár stinných detailů, které se už moc nezmiňují. Pojďme se na ně podívat očima jednatele právnické osoby, který má již letité zkušenosti s datovou schránkou:
„U právnické osoby je celkem zřejmé, že komunikace datovou schránkou se týká zejména činností a majetku právnické osoby. Co ale u OSVČ? Dosud nikdo nespecifikoval, v čem se bude státní správa na občana obracet prostřednictvím datové schránky. Pokud se pan ombudsman ohání tím, že pokud podnikáte, musíte se smířit s tím, že musíte naplnit platný legislativní rámec, pak mi není jasné, jak s podnikáním bude souviset soukromý majetek a soukromé aktivity fyzické osoby. Obávám se totiž, že po zřízení datové schránky bude stát komunikovat s danou osobou již a pouze výhradně tímto komunikačním kanálem, a to bez o hledu na to, čeho se to týká. Nicméně vlastnictví chaty v Krkonoších nebo poplatek za odpady skutečně s podnikáním nijak nesouvisejí. A co bude po tom, až OSVČ svou činnost ukončí? Bude si moci datovou schránku zrušit?“
„Významným problémem není jen archivace doručených dokumentů, ale také jejich platnost. Doručované dokumenty jsou označeny elektronickým podpisem, a pokud si je jen vytisknete – nemají žádnou právní platnost. Pokud si poctivě stáhnete a zálohujete dodaný soubor v elektronické podobě, má platnost pouze po dobu platnosti elektronického podpisu, kterým je opatřen. Neumím si představit, jak budu někde po 20 letech běhat s vytištěným neplatným papírem a souborem s neplatným elektronickým podpisem na USB a dožadovat se toho, aby byl uznán jako platný. Pokud si toto chci zajistit, musím ještě v době platnosti elektronického podpisu zažádat přímo z datové schránky o konverzi – dojít na poštu nebo jiný Czech-point, kde mi dokument vytisknou a opatří ověřovací doložkou –, zaplatím však (pokud se nemýlím) 30 Kč za každou stranu dokumentu. Uniká mi tedy přínos této komunikace – platím já, nikoli jako dříve úřad, na poštu musím stejně… Dokumenty doručené poštou jsou opatřeny podpisem a razítkem – jedná se tedy vždy o originál.“
„Odesílatel. Při doručení informace o doručení datové zprávy si můžete přečíst jen to, že do DS Vám právě byla doručena datová zpráva číslo…, aniž byste mohl vědět, kdo zprávu odeslal (na rozdíl od doručování standardní poštovní službou) – máte tedy jen dvě možnosti – buď zprávu rovnou otevřít, abyste zjistil, o co vůbec jde – tím Vám ale může uplynout například během dovolené, víkendu, svátků apod. … lhůta, kterou máte v dokumentu vymezenou pro váš úkon, nebo čekat, až např. na pracovní den a trápit se tím, co to asi může být.“
„Doby doručení. Ze zkušenosti vím, že do datové schránky může přijít doslova kdykoliv cokoliv. Není výjimkou, že do DS přijde něco v pátek ve 23.00, o víkendu nebo ve svátek. Úředníci navíc s oblibou zasílají (pokud to dělají ručně) datové zprávy těsně před svým odchodem ze zaměstnání, nejlépe před víkendem nebo jinými svátky. Tím se přesně dostáváte do situace popsané výše.“
„Odesílání. Řešil jsem, kdy musím odeslat odpověď úřadu prostřednictvím DS. Upřímně, jednalo se právě o případ, kdy byla stanovena lhůta 15 dní, zpráva byla doručena v pátek odpoledne a následující týden byly svátky. Reálně lhůta pro vypracování odpovědi byla jen 5 pracovních dní, ve kterých ještě bylo nutné dojít osobně na úřad se seznámit s podklady, kontaktovat advokáta, a že by bylo reálné například v tak krátkém časovém úseku sehnat posudek znalce, je prakticky nemyslitelné. Přitom na cokoliv, co podáte později, není brán v řízení zřetel. Při vyhledávání na internetu jsem se dozvěděl, že splněním lhůty se rozumí doručení do DS příjemce – tedy nikoliv odeslání z mé DS. Dokonce jsem v tomto ohledu narazil na jakýsi judikát nejvyššího soudu, podle nějž skutečně někdo zmeškal lhůtu, a to i navzdory skutečnosti, že své námitky v řízení odeslal včas. Nicméně do DS příjemce byly doručeny později. Troufám si podotknout, že jako odesilatel nemám žádnou možnost ovlivnit, zda je nějaký technický problém, odstávka systému a podobně na straně příjemce nebo „cestou“. A tak jsem se dozvěděl, že ani při opatrnosti, kdy posíláte odpověď například den před uplynutím lhůty, nemusí být vaše zpráva doručena do DS příjemce, a vám tak lhůta uplynula marně.“
„Takových a jiných problémů je na provoz DS navázáno víc než dost, a proto se domnívám, že povinné zavedení DS bude mít v budoucnu pro řadu lidí dalekosáhlé důsledky. Bohužel o řadě z těchto problémů se vůbec nehovoří a naše legislativa v těchto ohledech na tento způsob komunikace není připravena. Já bych určitě uvítal, aby pro doručování ze strany státu a úřadů byla vždy dodržována běžná pracovní doba – tedy pouze pracovní dny 7.00–16.00, aby lhůty byly počítány v pracovních, nikoliv kalendářních dnech a aby byla vyřešena právní platnost dokumentů bez toho, abych za konverzi byl nucen platit, chodit na poštu a podobně.“
Kverulant napsal zákonodárcům: Komunikace se státem má být pro všechny
Digitalizace státní správy je zřejmě správná, možná přinese i plánovaná pozitiva. Digitální komunikace může být zvýhodněná třeba slevou na správním poplatku, nesmí být ale povinná. Nebo naopak, nutnost komunikovat s občanem papírově může být adresátovi za určitých podmínek zpoplatněna. Ale možnost papírové a osobní komunikace by měla být zachována. Taková komunikace je totiž stále nutnou podmínkou pro interakci státu s řadou jeho občanů. Proto se Kverulant v listopadu 2022 obrátil na všechny zákonodárce a vyzval je, aby povinné zavedení datových schránek pro OSVČ ještě důkladně zvážili. Odpověděli dva.
Poslanec Martin Kolovratník, který Kverulantovi napsal, že předmětná novela zákona je vlastně neškodná, protože se OSVČ vůbec netýká: „Ona „povinnost mít datovou schránku“, o které píšete, by totiž padla pouze na fyzické osoby, které používají bankovní nebo digitální identitu a přihlašují se takto do systému. Logicky se tedy jedná o osoby, které už počítač (či chytrý mobil) mají a digitální prostředí běžně využívají. Pokud někdo bankovní identitu nemá a nepoužívá (vámi zmiňovaný případ pracovníka v lese), tak by na něj žádná taková povinnost nepadla.“ Poslanec Kolovratník se samozřejmě zcela mýlil.
Druhá reakce přišla ze senátu od senátora Tomáše Goláně i když šlo spíše jen o pavlačový výkřik než o předložení jakýkoliv argumentů:
Automatické založení datovek
Vláda předložila sněmovně návrh zákona o datovkách (novela zákona o elektronických úkonech a autorizované konverzi) dne 2. listopadu 2022, prostřednictvím ministra vnitra a žádala o zrychlené přijetí tohoto zákona, aby datovky mohly být pro OSVČ povinné již od 1. ledna 2023. Poslanecká sněmovna hned v prvním čtení dne 15. listopadu 2022 návrh na zrychlené přijetí zamítla. Materiál tak putoval k jednání do výboru, který ho hned druhý den schválil.
V pátek 2. prosince 2022 prošla novela sněmovnou. Sněmovna při tom odmítla dva poslanecké návrhy, dle prvního se automatické zřizování nemělo úplně zrušit, ale mělo být posunuto o rok a půl na 1. 7. 2024. Druhým návrhem bylo, aby odklad dostaly kromě fyzických osob také nepodnikající právnické osoby, tedy spolky, společenství vlastníků jednotek (SVJ) a podobně. Ve středu 15. prosince 2022 zákon schválil senát. Zákon sice ještě musí podepsat prezident, ale podle všeho je to už jen formalita
Dílčí vítězství
Přijetí novely zákona o datových schránkách má však i dílčí pozitivní dopad. Novela zrušila původní ustanovení, podle kterého by od 1. ledna 2023 dostali automaticky datovou schránku i lidé, když se například bankovní identitou nebo elektronickým občanským průkazem poprvé přihlásí ke kterékoliv digitální službě státu.
Mimochodem naprostá většina novinářů z přijetí předmětného zákona o datových schránkách vybrala do titulku a perexu právě jen tuto dílčí pozitivní informaci. Například ČTK otitulkovala svůj článek velmi zavádějící titulkem: „Senát schválil zrušení automatického zakládání datových schránek“ A ani v perexu, tedy v první výrazném odstavci za titulkem, nebylo ani zmínky o tom, že schránku podle zákona automaticky dostanou od příštího roku dva miliony držitelů živnostenského oprávnění a asi 200 000 právnických osob, které ji dosud nemají.
Anticenu za nedostatečnou digitalizaci státní správy
Kverulant není zdaleka sám kdo kritizuje problematickou digitalizaci státní správy. Dne 24. listopadu 2022 proběhlo v Divadle pod Palmovkou slavnostní vyhlášení ankety Křišťálová Lupa 2022. Část vítězů vybrala odborná porota a část široká veřejnost složená z více než sto dvaceti tisíců hlasujících. Hlavní anticenu poroty si odnesl Ivan Bartoš za: „ Nedostatečný vývoj eGovernmentu v ČR – pomalý pokrok, zato schválené povinné zřizování datových schránek – stát stále dělá služby spíš pro úředníky než pro občany.“
Anticenu si došel převzít, jak sám tvrdí „s hlavou vztyčenou“ předseda Pirátů Ivan Bartoš a napsal o tom na svůj FB, kde jeho vyjádření přebrali Parlamentní listy. Prý to udělal proto, že digitalizace v Česku je sice na špatné úrovni, ale on za to nemůže: „Nemáme dostatečně vybudovaná datová úložiště, chybí nám důležité zákony, nakupovat techniku pro stát je byrokraticky náročné… V současnosti platí stát velké peníze za údržbu zastaralého programového vybavení, které mu mnohdy ani nepatří. A konečně: platy. Stát se musí spoléhat na srdcaře, kteří pracují za řádově menší peníze, než by dostali v soukromých firmách. Je jich tedy málo a často jim za jejich práci nikdo ani nepoděkuje.“
Ale všechno se už brzo změní k lepšímu, pokračuje Bartoš: ,,Teď jsme ve vládě a díky tomu máme možnost pracovat na jejich zlepšení. Minulý týden jsme ve Sněmovně prosadili vznik Digitální a informační agentury (DIA), která bude mít státní digitalizaci jako svůj hlavní úkol. Utvoří ji špičkoví odborníci. Nejen ajťáci, designéři, systémoví architekti, ale i zakázkáři a další. Úřady budou moci tyto experty sdílet, aby si každý nemusel za velké peníze budovat tým, který využije jednou dvakrát ročně. Díky tomu se nám postupem času podaří vybudovat centralizovaná uložiště, a budeme moci i nakupovat vhodnou techniku za reálnou, a ne nafouknutou cenu“
Šetření na nepravém místě
Deklarovaným důvodem pro zavedení povinných datových schránek byly prý rozsáhlé úspory za poštovné. Kverulant dosti pochybuje, že stát vůbec tuší kolik a zda vůbec na zavedení datovek ušetří. Když se Kverulant na konci roku 2022 zeptal Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) kolik nás ročně stojí výplata důchodů a sociálních dávek složenkami, tak mu MPSV odpovědělo, že to neví. Přitom podle Kverulantova kvalifikovaného odhadu zaplatí stát jen za posílání složenek půl miliardy ročně. Kverulant byl nepříjemně překvapen, že vláda, která se zaklíná digitalizací státní správy s cílem ušetřit veřejné peníze ani netuší jaké jsou skutečné náklady natož aby se tyto náklady pokusila snižovat. Kverulant se se svými zjištěními obrátil na Nejvyšší kontrolní úřad.
Prosba o podporu
Jiří Sýkora a Vojtěch Razima
